Jak se vyznat v Irsku – část 7
Lidová veselice a tři sestry
Kdybych to byl býval věděl, nikdy bych tam byl býval nechodil. Tolik na úvod a nyní k sobotní irské lidové zábavě. Slepě jsem uvěřil, že tam, kam mě vlečou, není prý hudba tak nahlas, jako u metrového reproduktoru v baru, kde jsme v pravidelném a neutuchajícím rytmu nadskakovali a že tam ani nebude tolik lidí. Znělo to rozumně, neboť jsme u baru pouze sloužili k předávání nápojů do zadních řad a mincí směrem do pokladny. A vzhledem k tomu, že tam na kamaráda Wernera čekala jeho irská manželka, stejně nic jiného nezbývalo. Poslušně jsem tedy nasedl do taxíku a následovala dvoukilometrová jízda smrti na mokré vozovce s taxikářem, který honil další rito. Taxík nebyl moc drahý, takže jsme se usnesli, že ho na cestu zpátky zavoláme znovu.
Už při otvírání dveří mě znervózňovaly tóny jakési dechovky. Hned při vstupu nás sedící paní obrala o vstupné a na místo vstupenky nebo razítka si vryla naše obličeje do paměti. Ocitl jsem asi o sto let zpátky. Žlutohnědě pruhované stěny, lidé našňoření jako na svatbu, hlava na hlavě, věkový průměr jak česká vláda. Do toho řičela muzika provozována dvěma dobrovolníky na harmoniku a klávesy. Jejich zesilovač byl opravdu dobrý. Hledaná manželka nám držela místo hned u reproduktoru. Přisedl jsem si a duněl. Hovory během večera byly opravdu kvalitní, protože Wernerova manželka na tu slávu přivlekla ještě své dvě sestry. Jedna byla opilá a druhá z Londýna.
Obsluhující stařenka se po krátké konverzaci u našeho stolu chopila příležitosti a mikrofonu a ohlásila vesnickému publiku, že je tu návštěva z Německa. Nasadil jsem výraz berlínské orlice. Se zájmem si nás prohlíželi. Dělal jsem totéž. Jejich obličeje nelhaly, byly z vesnice. Už dlouho. Najednou jsem měl pocit, že jsem v Kersku a že společně čekáme na Hanzlíka, který umírá v pangejtě s bandaskou teplý polívky. Muzika prořízla ticho a domácí začali tančit jako o život. Na tóny polky provozovali jakýsi irský čardáš. A ještě jednu a ještě jednu. Důchodci tančili jako šílení. Vydrželo jim to několik hodin až do půlnoci, kdy se rozloučili národní hymnou a šli spát. Chyběla jen vlajka a zrnění. Pro fajnšmekry přináším text irské hymny v původním znění bez titulků:
Amhrán na bhFiann
Seo dhibh a cháirde duan Óglaigh, Cathréimeach briomhar ceolmhar, Ár dtinte cnámh go buacach táid, 'S an spéir go min réaltogach Is fonnmhar faobhrach sinn chun gleo 'S go tiúnmhar glé roimh thíocht do'n ló Fé chiúnas chaomh na hoiche ar seol: Seo libh canaídh Amhrán na bhFiann. |
Curfá: Sinne Fianna Fáil A tá fé gheall ag Éirinn, buion dár slua Thar toinn do ráinig chugainn, Fé mhóid bheith saor. Sean tír ár sinsir feasta Ní fhagfar fé'n tiorán ná fé'n tráil Anocht a théam sa bhearna bhaoil, Le gean ar Ghaeil chun báis nó saoil Le guna screach fé lámhach na bpiléar Seo libh canaídh Amhrán na bhFiann. |
Cois bánta réidhe, ar árdaibh sléibhe, Ba bhuachach ár sinsir romhainn, Ag lámhach go tréan fé'n sár-bhrat séin Tá thuas sa ghaoith go seolta Ba dhúchas riamh d'ár gcine cháidh Gan iompáil siar ó imirt áir, 'S ag siúl mar iad i gcoinne námhad Seo libh, canaídh Amhrán na bhFiann. Curfá |
A bhuíon nách fann d'fhuil Ghaeil is Gall, Sin breacadh lae na saoirse, Ta scéimhle 's scanradh i gcroíthe namhad, Roimh ranna laochra ár dtire. Ár dtinte is tréith gan spréach anois, Sin luisne ghlé san spéir anoir, 'S an bíobha i raon na bpiléar agaibh: Seo libh, canaídh Amhrán na bhFiann. Curfá |
Dojemné, že ? Jenom nevím, jestli hlavní hrdinka náhodou nabyla nějaká Curvá.
Zatímco jsme čekali na taxíka a krátili si chvíli popíjením dalšího piva, se sestry navzájem pohádaly a vyčetly si, na co si vzpomněly. Dvě už byly hodně opilé a jedna pořád z Londýna. Po 90ti minutách nadějného čekání přijel taxík. Byl to onen dobrodinec, co nás přivezl. Werner se dostal do nálady a rozhodl, že musíme k němu domů. Nikoho nenechal vystoupit. Taxikář do toho dal všechno. Svou dodávku s deseti pasažéry hnal nadzvukovou rychlostí tmavými silničkami v lesích. Opět jsem si vzpomněl na Hanzlíka s bandaskou a zabýval jsem se myšlenkou, co asi udělali s tou vystydlou polívkou. Naštěstí jsme zastavili. Řidič si za odvoz napočítal sumu, která by stačila na nové auto i s pojištěním.
Werner nás uvedl do speciálně zřízené party-místnosti. Barový pult a židle, na stropě otočná diskotéková koule a strašně hlasitá muzika. Zbylo na mě místo u reproduktoru… Hladina alkoholu stoupla natolik, že se hlavní vypravěčkou stala sestra z Londýna. Neustále jsme ji ujišťovali, že Londýn je nejkrásnější město na světě a že kdyby to bylo jen trochu možné, tak se tam přestěhujeme. To jsem už nevydržel a usnul sedící uprostřed řeči. Toho společnost využila a posilnila se narychlo udělanou pizzou. Sotva dojedli, probudil jsem se. A jelikož nálada klesala a sestra z Londýna šla konečně spát, rozhodli jsme se za svítání odejít. Toho využil Werner a předvedl nám svého nového golfa. Marně jsme ho přesvědčovali, že půjdeme 10km pěšky. Vezl nás domů pomalu a zodpovědně odírající nový lak o křoví tu z pravé, tu z levé strany. Werner je fakt kamarád !
Obsah cestopisu
Jak se vyznat v Irsku 1 – Přílet, První dojmy, Teorie relativity
Jak se vyznat v Irsku 2 – Babylon v koupelně aneb česká konspirace
Jak se vyznat v Irsku 3 – The Company, Irish Pub
Jak se vyznat v Irsku 4 – Irské gurmánství, McBůček
Jak se vyznat v Irsku 5 – Sportem ku zdraví
Jak se vyznat v Irsku 6 – Shopping, Route 66
Jak se vyznat v Irsku 7 – Lidová veselice a tři sestry
Jak se vyznat v Irsku 8 – počasíčko, Irská TV
Jak se vyznat v Irsku 9 – Severní Irsko, Poslední dojmy, Odlet, Ohlasy čtenářů
Jan Peuker | 17.5.2005
Aktuální počasí v destinaci
|
11,8°C
|
Předpověď počasí |