Malgaši: jazyk, kultura a tradice

Děti (Madagaskar)
Děti (Madagaskar)

Žije se tu jako před sto lety, lidé jsou závislí na tom, co si sami vypěstují a vyrobí. Navštívili jsme kmen Sakalavové, kteří žijí u řeky Mangoky. Řeka jim dává potřebnou vodu k pití i vaření. Jejich domky a ploty jsou z usušených, úzkých kmínku nějakého keře. Vypadají stejně jako rohože, které jsme měli připevněné na zdi za postelí, když jsme byli malí. Nemůžu si pomoc, vypadají stejně a jsou i stejně křivě zastřižené. Lidé jsou tu tmavší než u náhorní plošiny, i jejich rysy jsou blíže těm černošským. V horách a na náhorní plošině mají lidé vizáží nejblíže k asiatům.

Malgaština

Jejich jazyk je pro středoevropana velmi složitý. Myslím si, že tohle bych se asi nikdy nenaučila, vždyť jsem nebyla schopná zapamatovat si ani jméno vesnice, Manerinerina. V kolika letech tady asi začínají děti mluvit? To mě napadá, moje tříletá dcera používá jen krátká jednoduchá slova. Malgašské děti to mají mnohem složitější. Nejkratší nápis, který jsem našla, byl Tandremo ny voay! Pozor na krokodýly! Kdybychom prý chtěli začít s učením malgaštiny, máme začít luštit nápisy v ulicích. V hlavním městě to bylo jednoduché, všechny nápisy byly psané i francouzsky. Na vesnicích se to ale neujalo. Nápisy se tu píší křídou na zeď. Některé obyčejné malé stánky mají nápisy dokonce ve čtyřech jazycích, ve dvou různých písmech.

Žena v klobouku (Madagaskar)

Balicí papír

Nádherná rostlina rostoucí na západě má vějířovitou korunu. Oficiální název je Ravenala madagaskariensis a jeho vějířovitý tvar se dokonce dostal i do znaku malgašské republiky.ich složené a neroztrhané listy se dokonce prodávají na tržištích. Pletou se z nich nádherné koší, vystýlají se jimi koše pro sběr ovoce a v domácnosti jsou používány jako ubrus a talíř. Listy jsou skvělým balicím papírem pro všechno.

Ženy a děti

Děti malgašů jsou velmi vynalézavé, vyrábějí si hračky ze všech dostupných materiálů. Oblíbené je sestavené autíčko z několika dřívek a plastových víček z PET lahví. Dětičky mají na hlavách roztomile rozčepýřené vlasy. Ženy prodávají na trhu, viděli jsme na dřevěných stolečcích podivné zelené plody, vypadaly jako obří housenky. Byly to ořechy kola, respektive kožovité plody se semeny, obsahujícími kofein. Malgaši je žvýkají jako povzbuzující prostředek a věří, že fungují i jako afrodiziakum.

Malgašská kultura

Velkou částí malgašské kultury je kabary – řečnické projevy, které jsou organizované, přednášené podle přesných pravidel (formálnost však platí pro dnešní dobu, dříve tomu tak nebylo). Mluvčí v nih uplatňují znalosti přísloví, alegorie, metafor, své místo zde má i humor. Bez kabary se neobejde žádná slavnost, ať narození dítěte, přichystané dávnému příteli, otevření mostu. Opravdových mistrů kabary není mnoho. Na Madagaskaru dokonce existuje škola, kde se umění kabary vylučuje. Divadlo pod širým nebem, které také využívá umění kabary, má jméno hira gasy.  Divadlo má svou scénu v kruhu obklopeném vesničany. Střídá se tu tanec, kabary a básně s cirkusovými čísly. Všechny básně a dialogy jsou sepsány herci samými.

Lidé (Madagaskar)

Tradice malgašů

Tradice v mužském zdobení je jednoznačná, stříbrné náramky, které patří k jejich oblečení. Další místní tradicí je oblíbený nápoj betsa-betsa, obzvlášť na severovýchodním pobřeží. Je to třtinová šťáva smíchaná s kůrou některých stromů. Málo zkvašený neobsahuje více než 4-5% alkoholu, ovšem destilováním vznikne velice silný rum. Pohřební rubáš, látka, do které se zahalují mrtví malgaši se jmenuje lambamena. V okolí městečka Morondavy lze spatřit hroby národa Sakalavů s erotickými motivy. Erotické sochy na hrobech nepůsobí pohoršlivě či vulgárně, ale spíše hravě a vesele. Vyvolávají pocit, že lidé, kteří jsou zde pohřbeni, se smrti příliš nebáli, ale uměli si užívat radostí života i potěšení z potomků.

Booking.com