Digitální nomádství díl 3: Výhody, nevýhody a challenge aneb všechno co jste chtěli vědět o životě na cestách

Rozdělit život na plusy a mínusy mi přijde zavádějící. Ona totiž každá výhoda v sobě mívá zrníčko něčeho náročného a naopak. Ke všemu je třeba přizpůsobovat celistvě, přijímat to se vším všudy. Z vlastní zkušenosti vím, že zvenku může digitální nomádství vypadat jako sen. Při rozhovorech s kamarády mi někdy připadá, že vidí idylku jak si sedíme s počítačem ve stínu na pláži a pijeme ledová smoothíčka. To ale zaprvé není tak úplně možné, protože by písek, slunce a vlhkost notebook brzo zničili a navíc je venku i ve stínu monitor špatně nasvícený. A pak taky, jsou pláže a další epické scenérie jenom jednou stránkou věci. Pojďme si tedy pořádně posvítit na to, jak vlastně vypadá život digitálního nomáda.

Život s notebookem na cestách je úžasná příležitost jak poznat svět

Dá se říct, že pořád objevujeme nová místa. Během měsíce digitálního nomádění na cestách toho zažijeme neuvěřitelně moc. Tak například teď jsme měsíc v Kambodži a navštívili jsme s třídenní vstupenkou rozlehlé chrámy Angkor Wat, dosyta si užili streetfood v Siam Repu, chodili jsme na neuvěřitelné thajské masáže (za deset dolarů hodina a půl), navštívili jsme pole lotosových květů a dílnu, kde lotosy zpracovávají a prozkoumali jsme město a jeho okolí na skútru. Po deseti dnech v Siam Repu jsme přejeli nočním busem na pobřeží a pak trajektem na malinký ostrov Koh Rong Sam Loem. Tady bydlíme přímo na pláži, chodíme šnorchlovat, nebo na projížďku kajakem, či na standup paddle. Potkali jsme tu spoustu dalších cestovatelů a navázali jsme kontakty a přátelství. Díky tomu si také stále trénujeme cizí jazyky.

Čeká nás ještě týden v Kampotu - městečku, které proslavil kampotský pepř. Tři místa na měsíc (základní turistické vízum Kambodži) je tak akorát, abychom se úplně neuhnali a zvládali pracovat. Je to ale měsíc, na který dokonce života nezapomeneme.

Pracovat na cestách, v takovémto tempu života ale vyžaduje velkou disciplínu. Časté změny prostředí narušují pracovní flow. Stále je potřeba se přizpůsobovat novým podmínkám. Většinou nemáme v rámci bydlení sezení vhodné na dlouhé hodiny na počítači. Rychlost připojení a kvalita signálu také kolísá. A ta krásná a přívětivá rybářská vesnička, kde právě bydlíme zrovna prochází obrovskou transformací - všude okolo nás se staví, bagruje, vrtá a řeže a tak se do soustředěného stavu dostáváme jedině se sluchátkama na uších a s hudbou na plný pecky.

Digitální nomádství je zkrátka velká příležitost, ale také velká zkouška.

Digitální nomádství je lekce minimalismu a jednoduchosti

Díky životu na cestách poznáváme rozličné kultury. Vidíme jak lidé žijí na různých koutech planety a je to neuvěřitelně inspirativní, rozšířit si představu o tom, jak může život vypadat. V jednoduchosti je síla. Lidé v místech kam cestujeme bydlí často velmi skromně, nemají žádné vymoženosti, ale jsou spokojeni, žijí v přítomnosti, často v úplně jiném rytmu, než my v Evropě.

Jednoduchost je inspirativní, ale může hraničit s diskomfortem. Často nemáme pohodlné postele. Ve sprše teče jenom studená voda. Nemáme kuchyni anebo kuchyni s různým stavem vybavenosti. Chodit třikrát denně na jídlo do restaurace leze do peněz i když člověk žije v zemi, kde se může naobědvat v přepočtu za 50 kč. Domácí jídlo nám ale chybí taky proto, že je zkrátka příjemné, uvařit si alespoň občas podle vlastní chuti.

Co se týče minimalismu - k tomu vás dlouhodobé cestování dovede tak nějak samovolně (nebo jako u mě, skrz neustálej boj s balením batohu). Ono totiž dost dobře nejde pohodově cestovat a být u toho obklopen taškama anebo za sebou vláčet tři kufry. Zkusili jsme si cestovat s kuframa, tahali jsme s sebou surfy, teď to zkoušíme s pouhým příručním zavazadlem. Do třicetiosmi litrového batohu se nám tak musí vejít všechno od notebooku, foťáku a další drobné elektroniky, bot, oblečení, kosmetiky a dalších nezbytností (já s sebou třeba vozím velkej deník, skicák a alespoň pár výtvarných potřeb).

Je to fajn mít málo věcí (i když je pro mě fáze balení pořád celkem náročná - asi proto, že jsem nedosáhla optimálního stavu a mám všeho pořád moc). Někdy nám ale prostě některé věci chybí. Tentokrát jsme s sebou nebrali třeba dalekohled a objektiv na focení zvířat v divočině, na obojí jsme si ale už několikrát vzpomněli. Taky s sebou nevozíme třeba vlastní výbavu na šnorchlování (tady na ostrově teď máme šnorchl v ceně bydlení, ale často to tak nebývá a neustále si podobné věci půjčovat se nevyplácí).

Člověk na cestách postupně zjišťuje, že k životu potřebuje skutečně jen pár věcí. Pravda, pořád mě někde lákají nové krásné nevídané šaty, po kterých zatoužím. Mít ale jen pár kousků oblečení je ale daleko praktičtější a nakonec i těch pár hadříků co s sebou mám se dá pozoruhodně kombinovat (objevuju modely, které by mě jinak ani nenapadly. Minimalismus zvyšuje kreativitu.)

• Digitální nomádství díl 1: Jak začít?
• Digitální nomádství díl 2: Kam se vypravit?
• Digitální nomádství díl 3: Výhody, nevýhody a challenge aneb všechno co jste chtěli vědět o životě na cestách
• Digitální nomádství díl 4 : Menší náklady s větším luxusem, svoboda a vztahy
• Digitální nomádství díl 5: Praktické tipy