Deník z Jižní Afriky (část 32 / 32)

Skanzen Dumazulu (Zimbabwe)
Skanzen Dumazulu (Zimbabwe)

Na letiště přijíždíme v 15:30 a hned jdeme k přepážce. Naši průvodci nám ještě pomáhají se zavazadly a vyplňovat formuláře. Při odletu se Zimbabwe se totiž musí opět vyplňovat jedno malé lejstro, kde se nás například ptají, kolik jsme tady utratili peněz a podobně. Pak se s Pavlem a Pieterem loučíme. Pieter je dojat a nemá daleko k slzám. Už ty naše hochy neuvidíme. Naše zavazadla jsou zvážena. Když jsme letěli sem, tak měla dohromady 19 kilo a teď najednou 45 kilo! To je 16 kilo suvenýrů a 5 kilo nadváhy. Naštěstí po nás nechtějí nic zaplatit. V 16:00 nám kontrolují příruční zavazadla. No a Libuška si v kabelce nechala krásný zavírací nůž. Tak o něj přicházíme. Je to škoda. Podobně na tom jsou ale i ostatní turisté. Jsme z toho cestování zkrátka tumpachoví. Čekáme v odletové hale a trošku poočku sledujeme fotbal Zambie – Angola 2:0.

V letadle se lehce dohaduji s jednou Italkou, která si zabrala naše místa na příruční zavazdla a má strach, že se jí ty její krámy rozbijí. Letuška na úvod letu na strop kabiny vystříkala celé 2 spreje osvěžovače a tak si můžeme na chvíli zakašlat. Letíme už v 17:30 místo v 17:45. Libuška sedí vedle mladého Belgičana. Chvilku s ním pokecám. Nejvíce lituje, že musí v pondělí do práce. Ještě nám v letadle zase stihnou rozdat lejstra pro vstup do JAR. Myslím si, že při transitu to vyplňovat nemusíme. Ale to je omyl. Budou to po nás zase chtít. Přistáváme v 19:00. Pak už jde všechno ve velice rychlém sledu. Při vážení nejsou žádné komplikace a nic neplatíme. Převažují také příruční zavazadla a Miluška musí svou kabelu s fotoaparáty dát mezi velká zavazadla do podpalubí. Každý totiž smí na palubu jen s jedním zavazadlem. Zadarmo nám zabalí bágle do igelitu.

Ubytování v Backpackers u Viktoriiných vodopádů (Zimbabwe)

Ondra s Bárou zjišťují, jak je to s vracením DPH. Jihoafričané však chtějí všechny nakoupené a vyvážené věci vidět a tuto podmínku nemůžeme splnit, protože už je máme odbavené a navíc bychom se museli přehrabovat ve věcech a to je teď mimo realitu. Takže z toho nic nebude. Ve 20:00 je už vše odbaveno a půjdeme do našeho Gate 5. V Johanesburgu je velké moderní letiště. Když jsme přistávali, bylo po dešti. Procházím tax free obchody a kupuji balík cigaret o třetinu levnější než u nás. Prodejnu knih mi zavřou před nosem. Koupě atlasu je tedy na Pavlovi. Kolem 22:00 mě zradí hodinky, když se mi zastaví. Být tady sám, tak zmeškám letadlo. Tady totiž rozhlasem nic nehlásí. Ve 23:30 jsme na palubě letadla, kde je nesnesitelné vedro. Kapitán se za to omlouvá. Startujeme.

Skanzen Dumazulu (Zimbabwe)

22. 10. 2006, neděle

Letušky do nás začnou cpát různé dobroty. Mám co dělat, abych neusnul a o něco nepřišel. V noci spím trhavě a opuchají nám nohy. Ráno se vzbudím a povídám si se sousedkou. Ja to Američanka Marry z Michiganu. Povídáme si asi 2 hodiny. Je o něco starší než my. Má už vnoučata. Pracuje s dětmi jako vychovatelka. Čeká ji ještě pořádná štreka domů. Já se tím mluvením zdokonaluji v angličtině, která se mi ovšem zdá stále slabá. Přistáváme a v 10:45 vystupujeme v Amsterodamu z letadla. V 11:00 už najdeme náš Gate D 6 a máme 1 hodinu času. Libuška si ještě koupí mísku se sazenicemi tulipánů. Ve 12:30 vstupujeme do letadla do Prahy. Je to mnohem menší letadlo než to záoceánské. Personál sotva stačí rozdat sendviče a pití a už zase ve 14:10 přistáváme. Teď zapůsobí to množství jídla z letadla z Johanesburgu a dostavují se střevní komplikace. Trochu se zdržím a pak už se rychle rozloučíme s ostatními turisty. Máme na sebe napsané kontakty a další už záleží jenom na nás. V 15:10 nás autobus číslo 119 odveze na Dejvickou. V Praze je celkem teplo na tuto dobu, ale v Zimbabwe bylo samozřejmě o dost tepleji, takže si rychle beru bundu a Libuška kalhoty a také bundu. Metrem jedeme na hlavní nádraží. Náš vlak, kterým chceme jet domů, však už má 25 minut zpoždění a tak by nám ujely všechny přípoje. Proto se rozhodneme pro autobus, který jede z Prahy Florence do Luhačovic v 17:00. V 16:15 stihnu ještě koupit místenky. Je skoro vyprodáno, takže máme štěstí. U 9 křížů se v 19:00 dáváme s chutí dršťkovou polévku za 25 Kč. Autobus má trošku zpoždění a před 21:00 jsme v Kroměříži na autobusovém nádraží. Bereme si taxíka až domů. Taxikář je příjemný a chce 77 Kč. Dám mu 100 Kč a my už jsme doma. Následuje velké přivítání. Naše cesta zpět trvala přesně 30 hodin. S celou naší expedicí jsme byli maximálně spokojení a určitě pojedeme zase.

Deník napsal Jiří Peštuka 9. 12. 2006.

Skanzen Dumazulu (Zimbabwe)

Skanzen Dumazulu (Zimbabwe)

Obsah cestopisu Deník z Jižní Afriky

Deník z Jižní Afriky (část 1 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 2 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 3 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 4 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 5 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 6 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 7 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 8 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 9 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 10 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 11 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 12 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 13 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 14 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 15 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 16 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 17 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 18 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 19 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 20 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 21 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 22 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 23 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 24 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 27 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 28 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 29 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 30 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 31 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 32 / 32)

Booking.com