Deník z Jižní Afriky (část 31/ 32)

Deník z Jižní Afriky - DENÍKY Z CEST
  • Translate

n_denik_jizni-afrika-31_168416330
Květen 30, 2007

Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

21. 10. 2006, sobota

Dnes máme den odjezdu a konec dovolené. Současně je to odpočinkový alespoň půlden. Část lidí se rozhodla zaplatit si ráno raft za 90 US $. Ti odjíždějí v 7.45. Vrtulník a letadlo nakonec nevyzkouší nikdo. Jsem rozhodnut si za čas udělat dovolenou do Botswany, Namibie a JAR z východní strany od Atlantiku. A tahle cesta začíná právě tady. Tak to si dopřejeme vrtulník příště. My ostatní pojedeme s Pieterem do Victoria Falls utratit poslední zimbabwské $ a podívat se po městě. Také se musíme sbalit a připravit na cestu. Poprvé se dnes probudím už v 5:00, ale ještě zalehnu a spím až do 7:00. Pak pokračujeme v balení zavazadel. Musím vytřídit letáky, které jsme si cestou nabrali. A tak nakonec skončí v koši dvě třetiny z nich. Stejně budeme mít na letišti nadváhu. To už můžu odhadnout teď. A to ještě jdeme nakupovat a utrácet.

Lehce posnídáme vajíčka a slaninu a v 9:00 jedeme do centra Victoria Falls. Ale tady žádné tradiční trhy nejsou. Proto nás Pieter veze dál. Musí se vyptat místňáků, kde to je. Přijedeme na tržiště a hned se vyrojí pár malých kluků a chtějí po nás cokoliv. Vlasta vytáhne nějaké bonbóny a najednou je tady těch děcek tak asi 30. Nevím, odkud se tak rychle vzali. Alespoň mám co fotit. Tenhle trh nás taky zklamal. Tady se prodávají běžné věci jako v obchodech. Není tu žádná rukodělná práce a suvenýry. Přesto se ještě pustím do řeči se dvěma trhovci. Ale debata se nakonec zase ztočí na jejich požadavky, abych je nějak podpořil. Je to taková tady obvyklá skrytá žebrota. Tak jim vysvětlím, že je chápu, že by také chtěli cestovat, ale holt každému pomoci nemohu, nejsem přece žádný kapitalista. Musí se chlapci taky sami snažit.

Zimbabwe, Victoria Falls, na místním trhu

Zimbabwe, Victoria Falls, na místním trhu

Takže v 9:45 jedeme zase dál. Tentokrát už Pieter nalezne to správné místo. Ve Victoria Falls je postavena tak zvaná Shopping Village, kde se prodávají suvenýry a hned za tímto objektem asi tak 50 metrů je stanoviště trhovců v dřevěných přístřešcích. Každý „obchod“ má své číslo a jméno prodavače. Ten nám také říká například: „Jsem ……Vítejte v mém obchodě číslo 20. Mám nejlepší ceny, 50% slevy. Pojďte se podívat. Navštivte můj obchod……“ Prodavači jsou docela vlezlí a nenechají nás v klidu. Je tady pár bělochů a ti jsou vydáni na pospas prodejců. Za chvíli přijede autobus a vyloží další hromadu turistů. Hned jsou trhem vstřebáni a pohlceni. Prodavači by rádi prodali, ale na rozdíl od svých jihoafrických kolegů i také současně nakoupili. To se nám ještě v Africe nestalo, ale oni velice stojí o naše čepičky, hodinky, sluneční brýle a boty. Takže když nemáme peníze, můžeme zboží třeba vyměnit.

Zimbabwe, Victoria Falls, na místním trhu

Zimbabwe, Victoria Falls, na místním trhu

Postupně si prohlížíme spoustu věcí od maličkých po velké. Zaměřujeme se především na ty drobnosti, protože zavazadla opravdu nejsou nafukovací. Libuška by ráda nakoupila nějaké solničky, které jsou vyrobeny z buvolího rohu. Kupujeme tedy jedny malé za 5 US $. Usmlouvali jsme to z 25. A také jedny větší za 10. Původně chtěl prodavač 25 US $. Mě se zalíbil otvírák na pivo z buvolího rohu a kamene. Usmlouval jsem ho z 15 na 8 US $. Pak se odehraje náš největší dnešní obhod. Libuška objevila nádherné malované pštrosí vejce i s podstavcem. Prodavač nasazuje cenu 50 US $ a já 10 US $. Velice to vejce chceme, ale nesmíme to dát najevo. Smlouváme dost dlouho. Snažím se mu vysvětlit, že chci také utratit poslední 3.000 zimbabwských $. On je ale zrovna moc nechce.

Dává přednost US $ asi jako všichni Zimbabwané. Když už trvám na 20 US $ a on na 25 a nemůžeme se hnout z místa, napadne mě nabídnout mu Libuščiny staré polorozbité sandály. On je tím nápadem nadšen a obchod je uzavřen. Dáme mu boty a Libuška bosky odchází. Já mu ale v tom zmatku zapomenu zaplatit a on mě za chvíli dohoní. Tak se omluvím a peníze mu samozřejmě dám. Ještě po mě chce, abych se vrátil a vyfotil ho i s mladším bratrem a také zvěčnil jeho „obchod“. Tak se vracím zpátky. Obchodník se jmenuje Charles Sibanda a jeho bratr Ignatius. Dokonce jsem od něho získal e-mail. Charles nám za chvíli ukazuje, že už si sandály obul a je spokojený. Teď lituji, že jsem před pár dny v JAR vyhodil svoje staré škrpály. Mohl jsem je tad ještě za něco vyměnit. Poučení z této situaace tedy zní: „Nikdy nevyhazuj žádné staré krámy. Nikdy nevíš, jestli je výhodně neprodáš.“

Zimbabwe, Victoria Falls, turistický trh

Zimbabwe, Victoria Falls, turistický trh

Libuška ještě jde utratit posledních 3.000 zimbabwských $ za dřevěnou misku. Chtěli po ní sluneční brýle, ale nedala se. Sháním zimbabwskou čepičku, ale tu tady nikde nemají. Dva kluci slibují, že mi ji donesou. Dávám jim 5 minut. Přiběhnou, ale nic nemají. Stejně byli vedle v Shopping Village a chtěli by mě natáhnout. Další borec mi říká, že za moji modrou propisku mi dá dřevěnou žirafu. Pak ale chce ještě 5 US $. Rychle se s ním rozloučím. Už mám nakupování dost. Jdeme se podívat do Shopping Village. Tady je top pěkné a hlavně pro bohaté turisty, kterých je tu, na rozdíl od jiných částí Zimbabwe, dost. Pěkné obchody si s chutí prohlížíme. Také fotíme vycpaného lva a opici. Ještě bychom rádi koupili tričko, když čepička je naprosto nedostatkovým zbožím. I tady se dá smlouvat a tak jedno pěkné tričko srazíme ze 20 na 10 US $. Já mám jenom 100 US $ a tak chvíli čekáme, než to prodavačka rozmění. A najednou mám plnou peněženku. Donesla totiž i hodně jednodolarovek. Vedle v krámě mají hezké nášivky vlaječek zemí, které jsme navštívili. Kupuji jich 6 za celkem 12 US $. Tady se smlouvat nedalo. Pak už jdeme za Pieterem, který na nás 2 hodiny čeká. Je 11:45 a já se chci ještě zastavit v prodejně knih, jestli nemají můj vytoužený atlas. Ale kdepak, jen pár starých knih a pohledy. A tak si ještě 2 pohledy koupím a zbavím se posledních 600 zimbabwských $. K tomu chtějí ještě 2 US $. Zdá se mi to moc, ale nakonec jim to dám.

Zimbabwe, Victoria Falls, shopping village

Zimbabwe, Victoria Falls, shopping village

V 11:50 už jsme zpátky v Backpackers a hned si v poledne skočíme na čtvr hodinky do bazénu. To nás osvěží. Pak Libuška udělá na oběd špagety se sýrovou omáčkou, rajským protlakem a cibulí. K tomu si dáme rajčatový salát. Jíme kolem 13:00. Je vedro na padnutí a my musíme opět kramovat v zavazalech. Mezi 13:30 a 14:00 si dáváme siestu. Mezitím přijdou do pokoje naši sousedi. Je to polský Australan Konrad a jeho dívka Nicola, která se narodila v Zimbabwe, ale žije v Austrálii. Pokecáme s Konradem o všem možném. Ve 14:00 se vrací druhá skupina turistů z raftu. Jejich pocity jsou smíšené. Stálo to za to, ale bylo to velice náročné a nebezpečné. Míla říká, že má zlomený prst na noze a spoustu modřin. Postupně jí prý dochází, že udělala hloupost, když tam šla. Nejprve museli sejít dolů k řece. Už to byl velký výkon, slézat ten sráz po žebříkách.

Pak pluli na raftu asi 12 kilometrů a mnohokrát je voda spláchla tak, že byli mokří do niti. Také se převrátili a dokonce zachraňovali posádku jiného raftu. Nakonec museli koryto řeky zase vylézt, což je asi dorazilo. Zkrátka toho mají tak akorát dost. Tak jsem docela rád, že jsem tam nešel. V 15:00 už jsme sbalení a začíná naše zpáteční cesta domů. Pavel mi ještě slibuje, že mi koupí atlas, který jsem nemohl sehnat a také příští rok ve Svazijsku DVD s obřadem incwala a reed dance. Také se bude snažit přepálit Pieterovo oblíbené CD s afrikánskými písničkami pro mě a pro Milana.

Autor: Libuše a Jiří Peštukovi
Zveřejněno: 30.5.2007

DALŠÍ ČLÁNKY:

  • Deník z Jižní Afriky (část 29/ 32)Deník z Jižní Afriky (část 29/ 32) Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006) 20. 10. 2006, pátek Dnes se poprvé budím ve 4:45, ale pak ještě usnu až do 6:45. Moje postel příšerně vrzala, alespoň jsem v ním však nenašel zakuklené larvy jako Mirek. Ráno za bílého světla uvidíme v p...
  • Deník z Jižní Afriky (část 2 / 32)Deník z Jižní Afriky (část 2 / 32) Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006) 7. Suvenýry V každé navštívené zemi funguje mnoho tržišť, kde si turista může dobře vybrat z místních rukodělných výrobků. Také v národních parcích jsou běžně obchody se suvenýry. Jsou to převážně tr...
  • Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32)Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32) Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006) 18. 10. 2006, středa V noci je ukrutné vedro. Když zapneme větřák, tak za chvíli to pocítí záda a proto ho zase vypneme. Zkoušíme spát pod moskytiérou, ale nakonec ji také dáme pryč. Libuška nespí od...
  • Deník z Jižní Afriky (část 21 / 32)Deník z Jižní Afriky (část 21 / 32) Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006) 13. 10. 2006, pátek Co si představit, když se řekne Mosambik. O téhle zemi jsem měl dost nastudováno už z dřívějška, ale člověk si své představy změní, když tuto zemi alespoň trošku „ochutná“ jako my...
  • Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32)Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32) Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006) 17. 10. 2006, úterý Je klidná tichá noc. Budím se už v 5:15. Ležíme v posteli a povídáme si s Libuškou o tom, co jsme zažili. Dnes máme odjezd plánován až na 9:00, protože Pavel musí ještě něco zaříd...
  • Deník z Jižní Afriky (část 19 / 32)Deník z Jižní Afriky (část 19 / 32) Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006) 12. 10. 2006, čtvrtek Spím docela dobře, ale v noci jdu na záchod a co se děje? Samozřejmě nejde elektrika. Tak jdu po tmě jako duch. Po 5:00 už nemůžu spát a tak píšu deník až skoro do 7:00. Na sníd...