Nekonečné a svobodné hory (Rumunsko)

... další zajímavá místa
  • Translate

n_dalsi_nekonecne-svobodne-hory_100150658
Červenec 26, 2007
Napsal: CA Jenda

… země divokých přírodních krás, lidí skromných, srdečných, nezkažených „moderním způsobem života“, ale také špíny a nepořádku měst, kontrastu chudoby a bohatství… hlavně však země plná míst téměř nedotčených civilizací a pokud přece, pak tito milí lidé jen příjemně zpestří několikadenní putování vskutku skvostnou krajinou.

Opravdu, stojí za to navštívit Rumunsko. Většina Čechů jezdí za výlety a poznávat oblasti především západní Evropy – to jim utváří představu v jistém smyslu jen jednostrannou. Pro dokreslení je nutné poznat charakter také zemí východních.

My jsme se v partě šesti lidí rozhodli jet do Rumunska. Lákala nás jednak zvědavost po tamním způsobu života a jednak romantická divoká rozličná krajina. Objektem našeho zájmu byly po doporučení rumunské hory, konkrétně pohoří Paring a Capaţiny. Protože zmíněná pohoří jsou součástí Karpatského oblouku, podobají se v mnohém Nízkým Tatrám. Podstatným rozdílem však je téměř nulová přítomnost turistů a z toho plynoucí i minimální omezení pohybu v horách. Snad právě proto jsou označovány přívlastkem „divoké“ či „nedotčené“. Pro vás, kteří rádi obdivujete v tichu, nikým nerušeni prostou krásu přírody, jsou tyto rumunské hory ( po mé zkušenosti ) šité na míru.

Rumunsko

Rumunsko

Naše putování zpestřovaly občasné deště, které nás poučily pro příště (čím víc igelitu, tím líp!) a daly další nové zkušenosti nejen co se předpovědi počasí týče. V horách ještě stále nejčastěji potkáte pastevce samotáře se stádem oveček, kteří s vakem přes rameno místo krosny, jak jsme ji nesli my, tráví pastevectvím i několik měsíců v horách. Srdečně se usmívají a vždy vás rádi vidí. Dvě noci jsme strávili u těchto srdečných Rumunů po jejich pozvání. Zážitek ještě podtržený ochutnávkou čerstvě natlučeného másla z kravského mléka k snídani, nebo jednoho z tradičních tamních pokrmů, kukuřičné kaše, zůstane dlouho velmi živý v našich pamětích. Přestože jsme v horách nepotkali mnoho lidí, je to krajina velmi živá. Tím životem mám na mysli jak bohatou a rozličnou faunu, tak floru.

Učarovali mi oblé zelené kopce, tu porostlé příjemnou měkkou travinou, jako stvořenou pro časté odpočinky při túře s nelehkým batohem, tu hustými vysokými lesy. A právě husté jehličnaté porosty jsou údajně domovem tamní divé zvěře – medvědi, vlci a divočáci. Píšu „údajně“, protože my jsme to štěstí potkat tyto tvory neměli, ač nás před nimi varovali jak našinci, tak domorodci.

Zkrátka a dobře poznali jsme jiný, přesto blízký kraj, zažili spousty dobrodružství (např. chůzi v mlze téměř bez mapy), přivezli si spousty zážitků a zkušeností. Po návratu do České republiky jsem se rázem cítila jako boháč. Uvědomila jsem si totiž, že existují státy s podstatně nižší ekonomickou a životní úrovní. Začala jsem si vážit a všímat si toho, co jsem dříve považovala za samozřejmé. Těm, které zaujal můj popis této země, doporučuji, aby ji navštívili co nejdříve, protože po vstupu Rumunska do EU zaručeně dojde i k masovému rozvoji turismu i zde, což povede pomalu, ale jistě ke změně charakteru a podstaty země a lidí zde žijících.

Stanislava Ďurinová

Rumunsko

Rumunsko

A jak to vidím já?Pro většinu místo nevhodné na výlet, natož tak na dovolenou, mnozí mají tuto zemi opatřenou nálepkou nepokrokovost, neatraktivnost, zaostalost, zkrátka prototyp východu. Přestože se ke svému vzoru otáčíme na jinou světovou stranu, najde se krásný kout krajiny všude. Rumunsko není výjimkou a takovými kouty přímo překypuje. Zdá se to nemožné, ale zbržděný ekonomický vývoj země s sebou nese, vedle žebrajících matek s dětmi, špinavých ulic, venkova odkázaného na koňský povoz a vlastní ruce, také jisté výhody.Turisticky nepříliš lákavý stát za oponou obrovské propasti mezi rozvíjejícími se městy a upadávajícím venkovem totiž skrývá nečekanou podívanou, až se člověku někdy tají dech. A ten jsme opravdu popadali nejen zprvu pod tíhou přenosné kuchyně a ložnice v jednom, ale hlavně v okamžicích, kdy jsme se stávali součástí toho rumunského tajemství a pronikali hlouběji do hřebenů pohoří Paring a Capaţini. Asi každý milovník přírody zná ten úžasný pocit, když na vlastní kůži zjistí, že i ve století s početní převahou strojů nad lidmi stále ještě existují místa bez mobilního signálu, bez poplatků a ochranářů, místa, kde lišky dávají dobrou noc. Místa se zákoutími s neomezeným množstvím ticha, čistého vzduchu a křišťálově čisté pitné potoční vody, s dokonale čistým vzduchem bez sebemenších zápachů od aut a odpadků.

Rumunsko

Rumunsko

S postavením stanu těsně před tím, než slunce zapadne za travnatý hřeben, se jakoby zastaví čas a pány nekonečnosti prostoru se stanou let ptáka, kapka deště a svit zářivých hvězdokup. Tehdy vnímavý horal (a po horském putování Rumunskem se zvýšený práh citlivosti dostaví zaručeně u každého ) zašeptá své poděkování a každý jeho krok se promění ve zdravou filtraci myšlenek a poznání sebe sama a svých schopností. Občas vás v tomto čase sice vyruší dusot ovčích, kravských či koňských kopyt, nebo třeba bačův vzdálený pískot za doprovodu psího štěkotu, ale vždy jde o setkání mírumilovné a naplněné pohodou, a to nejen proto, že se toho moc nenapovídá. Jejich soběstačnost a nezávislost spolu se štědrostí chudých pasáčků krav, kterou jsme měli tu čest okusit a zapít (brynza, kukuřičná kaše a voda), je tady nedělá vůbec „out“. Naopak téměř idylicky doplňují lahodnou chuť pramenů a malebnost vždy jiných a pokaždé širých výhledů.Takže když člověk překoná dozajista zbytečný strach z krutosti medvědů, dravosti vlků a zuřivosti pasáckých psů a nedá tak na předsudky moderní civilizace, když v sobě najde chuť objevovat hranice svých schopností a touží udělat si jasno, najde v rumunských horách neocenitelné podhoubí přímých odpovědí, ale i lákavých výzev. Potom návrat překračuje rozměry pouhé cesty domů a vy, o poznání změnění, vlastně pořád zůstáváte s tamějším nebem a zelení. Třebaže jen v myšlenkách.

Bohumila Ďurinová
Článek připraven ve spolupráci s CA JENDA, provozující nízkonákladový Jihoalpský a Karpatský expres. Přeprava osob a jízdních kol do ItálieRakouskaSlovinska, Rumunska, Řecka, na Korsiku a Sardinii, Alpy, Dolomity, Karpaty. Více informací na www.cajenda.cz.
Autor: CA Jenda
Zveřejněno: 26.7.2007

DALŠÍ ČLÁNKY:

  • Putování v Trascauských horách (Rumunsko)Putování v Trascauských horách (Rumunsko) Skromný tuláku. Také by ses rád na chvíli skryl před vše pohlcující komerční civilizací, prchl od aut, dálnic, hotelů, slunečníkových pláží, měst a vše provázejících pachů a smetišť ? Pak seber svou romantickou duši, bágl a pojď s námi do nekonečných prostor, vůní, zpěvů ptáků, řek, hor, dolin, s...
  • Po skutečných cyklostezkách RakouskemPo skutečných cyklostezkách Rakouskem Ideální rychlost pro pohodu, vnímání okolí, výdej energie, přesuny na delší vzdálenosti a optimální zvládání nebezpečí je jízda na kole s bagáží. Všechny potřeby, důležité k přežití ve volné přírodě, včetně potravin na dva týdny si člověk uveze lehce na nosiči. Umožní-li mu to ceny, nakupuje p...
  • Páramo El Angel (Ekvádor)Páramo El Angel (Ekvádor) Tento víkend jsme se rozhodli napravit naše dosavadní opomíjení Ekvádoru na sever od Quita. Pouze kdysi dávno na začátku jsme vyjeli do Otavala a Ibarry a pak už nic. Tak jsme vyrazili do městečka El Angel (v některých mapách ho najdete pod jménem Espejo), nachází se v provincii Carchi blízko kol...
  •  USA: Roční cesta za zážitky a zkušenostmi – 2 USA: Roční cesta za zážitky a zkušenostmi – 2 Knihovny a jiné neziskovky Neziskovky, občanská sdružení (prostě NGO) začínáme znát i v Čechách, ale původně vznikly ve Spojených Státech. Mají tu poměrně propracovaný systém, ve kterém tyto organizace získávají penízky od dalších nadací, sponzorů či bohatých lidí. Také spousta lidí, kteří ne...
  • St. Marteen – Karibik (díl první)St. Marteen – Karibik (díl první) Hezký den přátelé cestovatelé. Míst kde se mi opravdu líbilo mám několik, a tak jsem se rozhodl napsat o tom prvním ze všech nej. Byla to cesta na jachtu v Karibiku na BVI (British Virgin Islands). Já poprvé letěl letadlem, poprvé jsem se měl potápět, poprvé na lodi na moři a ještě asi dvacet tři...
  • St. Marteen – Karibik (díl druhý)St. Marteen – Karibik (díl druhý) Přistáváme na St. Martinu No země se blíží, přidávám se ke kolegovi s modlením, protože je mi čím dál tím více jasné, že takový proužek pevné země nemůže pilot trefit. Teď už mezi verši Otčenáše po očku sleduji na obrazovce jen klesající výšku a stoupající teplotu. Za dvacet minut je z –57´C n...