Pobaltí a Petrohrad očima českého turisty – CESTA (část 8.)

Pobaltí a Petrohrad



9. den 15. 6. 2006, čtvrtek

Sankt Petěrburg – Ivangorod (vše RUS) – Narva – Kuremäe – Kasepää (Čudské jezero, Peipsi järv) - Tartu (vše EST) – Valmiera (LAT)

Začínáme netradičně o půlnoci, protože je v plánu projížďka městem nazvaná „bílé noci“. Nastupujeme do připraveného ruského klimatizovaného autobusu s místním řidičem a průvodkyní. Ruska nám říká, že už mockrát byla v Česku, ale česky se nenaučila. Já to komentuji tak, že rusky umím, přestože jsem v Rusku nikdy nebyl. Napřed ta naše projížďka vypadá, že z toho moc nebude, protože jezdíme do 0:30 nerozsvěceným městem. Navíc se pořádně zamračilo a „bílé noci“ nejsou až tak bílé jako obvykle. Ruská průvodkyně nám říká, co všechno bychom asi mohli vidět a Mirek nám to překládá. Ani by to překládat nemusel, protože Ruska strašně řve a skoro všechno jí rozumím. Pak se konečně město rozsvítí a je něco vidět.

Na Něvě se v noci zvedají mosty a první z nich je na řadě Palácový most. Autobus zastavuje před chrámem svatého Izáka a to je od Palácového mostu ještě dost daleko. Ruská průvodkyně nasadí pro důchodce vražedné tempo. Proplétáme se davy turistů převážně výrostků (někteří s plechovkolu piva v ruce – určitě jim není 18 let, spíše dost pod 15). Alkoholismus je v Rusku dlouhodobě velký problém. Před 01:30 jsme už natěšení na otevření prvního mostu. Pak to nastane. Most se pomalu otevírá za všeobecného řevu převážně ruských turistů. Po Něvě krouží mnoho motorových člunů s převážně mladými Rusy. Ti ostatní se shlukli na nábřeží, lezou po sochách, fotografují a dovádějí. Jakmile se most zvedne, větší lodě pod ním proplují a divadlo končí. Lidé se postupně rozcházejí.

Bílé noci v Petrohradu (Rusko)

Mirek domluvil Rusce, aby pro nás autobus přijel a my se nemuseli vracet k chrámu svatého Izáka. Když autobus přijede a my do něj nastoupíme, zjistíme, že jeden z nás chybí. Je to jeden celkem samostatný aktivní pán z Ostravy. Takže o něj nemáme strach. Mirek ho jde hledat, ale nenajde ho a tak nám nezbude nic jiného než pro ztraceného turistu zajet zpět k chrámu svatého Izáka. Tím ztratíme spoustu času a další otevírání mostů, které se koná po deseti minutách, už nestihneme. Ztracený pán na nás skutečně u chrámu čeká. Nic mu nevyčítáme, protože šel na místo původního srazu. Pak ještě kroužíme Petrohradem po památkách a před 03:00 přijedeme k hotelu.

Unavení a nevyspaní padáme jako podťatí a uléháme ke krátkému spánku. Ráno se celí dodzinganí probouzíme. Čeká nás třetí snídaně v hotelu Rossija. Teď musíme zase honem se zavazadly k autobusu. Samozřejmě že nás výtah neposlouchá a tak se zdržíme. Tentokrát přicházíme poslední. Venku se mezitím pořádně rozpršelo. Kdybychom měli dnes prohlídku Petrohradu, nebylo by to vůbec dobré. Ale my máme štěstí. Ještě se loučíme s naší dočasnou průvodkyní Jitkou a děkujeme jí za všechno. Po 9:00 odjíždíme směrem z Ruska. Čeká nás dnes pořádná štreka až do Lotyšska – přes 800 kilometrů.

Postupně přestává pršet, ale je stále zataženo a podstatně chladněji než v posledních dnech. Máme jednu zdravotní zastávku u nějakého smetiště v lukách. Infrastruktura je v Rusku zatím ubohá. Během cesty fotografujeme typické ruské domky při cestě. Přesně ve 12:01 přijedeme do pohraničního Ivangorodu. Zastavuje nás policista a říká řidičům, že si musí koupit kupónek za 110 rublů. Řidiči zajíždějí na parkoviště a kupují kupónek, který, jak později zjistíme, nás opravňuje zajet k celnici. Po několika dalších metrech nás staví dopravní policie. Jsou to ti, kterým řidiči při vstupu museli dát kartón a půl piva, aby nás bez problémů pustili do Ruska. Tentokrát si už nevymýšlejí a my ve 12:15 jedeme na hranici.

Na cestě z Ruska, vesnická stavení

Musíme si nachystat pasy a kartu, na které jsme už při vstupu museli vyplnit tyto údaje (a to vše každý 2 x): jméno, příjmení, datum narození, pohlaví, číslo cestovního dokladu, identifikace cestovního dokladu (že se jedná o pas), občanství, trasa a cíl cesty, účel cesty, číslo víza, doba pobytu od do, podpis. Celníci při vstupu a výstupu dávají razítka na kartu i do pasu. Hotel vám potvrdí, že jste v něm byli ubytováni pod registračním číslem, daty a podpisem. Celníci si při výjezdu nechají druhou část karty. Ve 12:15 jsme na hranici. Ve 12:35 celníci stále hrají mrtvého brouka a dokud se průvodce nezeptá, nic se neděje.

Pak se s celníkem domluví a předá mu na WC úplatek 40 Euro. Pak bude celní kontrola formální a bez buzerace. Jdeme přes celní kontrolu jen s pasy a kartou bez zavazadel. Po projítí celní kontrolou nás nechají v uzamčené hale. Mezitím dělají, že kotrolují autobus. Čekáme, až si ostatní vystojí frontu na mizerný záchod a celník nás nažene do autobusu. Po pár metrech zastavujeme ještě v Duty Free Shopu. Kupujeme mimo jiné kartón cigaret za 8,7 Euro (tj. 250 Kč), který u nás stojí 630 Kč a nějaké čokolády a alkohol. Ve 13:25 se snažíme dostat k estonské celnici a čas posunujeme na 12:25. Než se na estonskou stranu dostaneme, musíme ještě přes ruskou závoru. To však není snadné, protože nám chybí jakési razítko a musíme couvat zpět do Ruska. Řidiči to na ruské straně vyřídí a my s vracíme zpět k závoře. Mirek hypnotizuje ruskou vojandu, aby závoru zvedla. Povzbuzuje ji hláškami: „Zvedni to, Natašo. Nóó zvedni to.“ Ta tu závoru nakonec zvedne a my jedeme na estonskou stranu. Mezitím si fotíme oba břehy řeky Narva s krásnými historickými pevnostmi.

Narva (Estonsko) pevnost

Konečně ve 12:41 jsme na estonské straně přechodu Ivangorod-Narva. Ve 12:50 nás propouštějí celníci do Estonska. Celá anabáze trvala 1:50 hodiny, z toho 1:41 hod. na ruské straně. Dáváme si v Narvě krátkou zastávku. Prohlížíme si mapu města a okolí. Vypadá to, že počasí nám bude dále přát. Je totiž opět slunečno a teplo. Po 13:00 odjíždíme z Narvy směrem k pravoslavnému ženskému klášteru Kuremäe. Říká se mu také Pjuchtica nebo Svatá hora a je to komplex církevních a hospodářských budov, kde si hospodaří mnišky samy. Klášter jako zázrakem přečkal i období vlády Sovětů a je to jediný pravoslavný klášter v Estonsku. Dorazíme sem ve 14:15. V areálu se nesmí fotografovat, ale jsou to tak nádherné stavby jako z pohádky, že je fotografování velice lákavé a většina turistů si snímky pořídí. Intreriér kostela je také velice hezký. Chci si koupit pohledy, ale nemám už estonské koruny. Mniška nechce Euro a když jí řeknu, že nebude byznys, tak se zastydí a řekne rusky něco v tom smyslu, že oni byznys nepotřebují a jeden pohled mi dá zadarmo.

Kuremäe (Estonsko) pravoslavný klášter

Další naše cesta vede k Čudskému jezeru (estonsky Peipsi järv). V 15:50 zastavujeme ve vesnici Kasepää a máme zde krátkou prohlídku pobřeží do 16:20. Čudské jezero má rozlohu 3.550 hektarů a na turisty doposud není připraveno. Na břehu vidíme růst rákosí a také nějaké drobné kvítky, které fotíme. Dále jedeme směrem k Tartu, což je asi 100 tisícové město s pěkným centrem. Vidíme náměstí s radnicí, šikmý dům, kašnu se sochou líbajícího se páru z roku 1998, která se stala předmětem kritiky některých občanů. Dále obdivujeme slavnou budovu university. Zdržíme se zde od 17:30 do 18:30. Ještě nakupujeme 3 pohledy a estonskou kšiltovku za celkem 130 EEK (8,7 Euro). Dále hledáme a pak navštěvujeme supermarket Kaubamaja, kde nakupujeme pečivo, 2 x minerálku, 3 x malé štangle salámu, 4 x saláty se zeleninou celkem za 175 EEK prostřednictvím platební karty.

Když asi v 18:30 odjíždíme, až asi po 10-ti minutách jízdy si někdo uvědomí, že nám chybí paní, která seděla na sedadle sama a proto ji nikdo nepostrádal. Průvodce nám sděluje, že je to paní doktorka a že na ní má jenom pevnou linku, což je k ničemu. Tak se zase vracíme zpět. Nedisciplinovaná paní doktroka, která přišla pozdě k odjezdu, za chvíli drobnými krůčky sprintuje k našemu autobusu. Sice jsme se zdrželi (ztráta asi půl hodiny), ale jsme všichni a zdraví. Bude do třetice všeho dobrého? Jedeme na hraniční přechod Valga – Valka. Na hranicích se zdržíme maximálně 5 minut a pokračujeme směrem na lotyšské město Valmiera, kde přijedeme až ve 21:15 a chvíli bloudíme, než docela nový hotel najdeme. Ubytováváme se v hotelu Naktsmajas, kde poprvé nemáme na všech pokojích televizi a sociálka je společná pro 4 lidi. Spíme na pokoji 217 B. Je zde zakázáno kouřit. Za hotelem je nějaká potravinářská továrna. Typnul bych to tak na mlékárnu nebo mrazírnu. Napíšu ještě pár řádků a v pohodě usínáme.



Autor - Libuše a Jiří Peštukovi

Zveřejněno - 07.01.2007 15:34

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň