Pobaltí a Petrohrad očima českého turisty – CESTA (část 5.)

Pobaltí a Petrohrad



6. den 12. 6. 2006, pondělí

Tallinn – Lahemaa – Palmse – Oandu – Altja – vyhlídka na velký Glint –Narva (vše EST) –Ivangorod – Petrohrad (vše RUS)

Dlouhé bílé noci nám moc spát nedají. Je velice dlouho světlo a prakticky úplně se nesetmí. Navíc udeřila velká vedra. Proto se už v 5:00 budíme. Na snídani jdeme opět v 7:00. Výběr na snídani je veliký a jsme spokojeni. Odjíždíme v 8:00 hodin. Dnes nás čeká Estonsko a přesun do Sankt Petěrburgu. V 10:30 přijíždíme do národního parku Lahemaa na východ od Tallinnu několik kilometrů od pobřeží Baltu. Dopřejeme si asi 0:45 min. procházku po rašeliništích a bažinách v Lahemaa. Vystoupíme i na rozhlednu, kde se kocháme pohledem na zakrslé jehličnany a jezírka v bažině. Načerpáme kyslík do zásoby a pořídíme velice hezké fotky. <
V 11:15 pokračujeme dále a v 11:30 jsme stále ještě v národním parku, tentokrát v městečku Palmse, kde v místním kulturním středisku – centru n. p. shlédneme asi 20-ti minutové slideshow (diapozitivy a komentář s hudbou) o národním parku. Pak z venku obdivujeme zámeček, který patřil rodu von Pahlensů, jenž zbohatli na pašování alkoholu do Finska za prohibice. Nakupujeme ještě pohledy s přírodními motivy (jeden pohled za 6,-- EEK) a pohlednicovou skládačku za 20,-- EEK. Dále v místních potravinách kupujeme minerálku 1,5 l za 12,-- EEK a dřevěný suvenýr za posledních 50,-- EEK. Tím jsme utratili všechny estonské koruny. Ve 12:15 pokračujeme dále na východ. Ve 12:45 dorazíme do Oandu, což je místo, kde začíná stezka estonským původním jehličnatým pralesem. Zde se půjdeme asi na 45 minut projít. Jdeme místy po dřevěných prknech a pořizujeme pěkné snímky.

Národní park Lahemaa (Estonsko) rašeliniště a bažiny

Naše další cesta vede k pobřeží Baltu, konkrétně do staré rybářské vesničky Altja. Pobudeme zde asi 30 minut od 13:45 do do 14:15. Hlavně nás zajímají velké i menší bludné balvany v moři, které zde zanechal ustupující ledovec. Naskýtá se nám pěkný pohled na jeden ze zálivů. Obdivujeme také stará rybářská stavení. Několik otužilců se v moři koupe. V 15:30 dorazíme k vyhlídce na velký severoestonský Glint. Je to skála padající do moře s vodopádem. Takových výhledů je v Estonsku Více. Půlhodinka nám na prohlídku stačí a my se musíme snažit sbalit všechna zavazadla do co nejmenšího počtu, protože to tak vyžadují ruští celníci. Teď jsme 60 km od přechodu Narva-Ivangorod.

Palmse (Estonsko) zámek

Projíždíme kolem Sinimäe, kde za 2. světové války byly těžké boje a zahynulo zde asi 100.000 vojáků. Mineme ještě „chemické“ město Sillamäe, které stále vyrábí chemikálie a jehož okolí včetně pobřeží je znečištěno. V 17:00 hodin dorazíme do Narvy a začíná ruský horror, protože zde asi budeme dlouho. Mimochodem v Narvě žije 75.000 lidí a z toho je jenom 5.000 Estonců. Ostatní jsou Rusové. Ale v celém městě nenajdete jediný nápis v Ruštině. Vše je jenom v Estonštině.

Musíme si vyplnit kartu (2 x) a odevzdat ji s pasem k celní kontrole. Jednu si celník nechá a druhou musíme mít s sebou k zaevidování noclehů a k odevzdání při odjezdu ze země. Na přechodu vyčkáváme, co se bude dít. Nakonec si celník řekne o úplatek 1 Euro na osobu za to, že nebudeme muset tahat zavazadla přes hranice, ale půjdeme jen s pasy přes celnici. Řidič si nachystá peníze do pasu a celník je beze svědků shrábne. Takže to spravilo 45 Euro a protože za námi stojí další 2 autobusy, tak mají celníci vyděláno. Průvodce je z toho celý paf. Jezdí už dlouho, ale ještě se mu to nestalo. Hnusí se nám to, ale co se dá dělat. Mohli by nás taky pěkně podusit. Takže kontrola proběhne hladce. Kontroluje se platnost víza, kartička a dostáváme razítko do pasu. Po projítí celním prostorem zažijeme také první ruský záchod – velmi špatný.

Na obou březích řeky Narva se nacházejí krásné historické pevnosti. Na návštěvu však není čas a fotografování necháme také až na cestu zpět. V 18:30 odjíždíme z celnice. A to už je podle ruského času 19:30, protože se opět posunuje čas. Za chvíli nás zastavuje dopravní policie na kontrolu a to znamená dalších 15 minut zdržení. Policie si vymyslí nějaké nesrovnalosti s kotouči, které v autobuse zaznamenávají jízdu a požaduje úplatek. Tentokrát to nebude Euro ale jedna a půl basy piva pro tyto milé a snaživé policisty.

Pokračujeme směrem na Petrohrad po velice špatných zaplátovaných cestách. Takové jsou u nás jenom mezi Břestem a Kostelcem u Holešova. Ale tohle je mezinárodní silnice. V tuto chvíli se poprvé spojíme s naší rodinou doma a vzájemně si sdělíme, že je vše v pořádku. Čeká nás mnoho desítek kilometrů. Průvodce nás průběžně informuje o našem fotbalovém zápase s USA. Po oznámení výhry 3:0 si zařveme a zatleskáme. Po 22:00 hodině přijíždíme do Sankt Petěrburgu, ale než se dostaneme k hotelu, trvá to dalších několik desítek minut.

Petrohrad, hotel Rossija (Rusko)

Petrohrad byl založen v roce 1703 Petrem Velikým. Město není pojmenováno po něm ale po svatém Petrovi. Ve 20. století nesl název Leningrad (1924 – 1991) a dodnes se celá oblast jmenuje kuriózně Leningradská a ne Petrohradská. Rozhodli o tom občané v referendu. Město před třemi lety bombasticky oslavilo 300 let od svého založení. Petrohrad na nás působí jakýmsi stísňujícím dojmem a tohoto pocitu se nezbavím, dokud nebudu zase z Ruska pryč. Holt Rusko je Rusko. Ruská korupce vyhodila metastázy až do poslední pohraniční vesničky a do všech oblastí života. V Petrohradu je všechno takové veliké, mohutné. Velice se tady staví. Někdy jsou to pohledné panelové stavby a někdy zase ty paneláky vypadají, že jsou tu už 40 let a přitom byly postaveny předloni. Staví se i moderní pěkná sídla takzvaných nových Rusů.

Petrohrad, stavba za naším hotelem (Rusko)

Náš hotel Rossija je takový velký na bok položený devítipatrový hranol. Na pokoj v hotelu se dostaneme až ve 22:45. K našemu průvodci se připojuje jeho snoubenka Jitka Porupková, která je mu nápomocna při přidělování pokojů turistům. Voda z kohoutku poněkud zapáchá a pít ji nebudeme. Na chodbách hotelu jsou zásobníky s vodou. To je od vedení hotelu celkem dobrý nápad. V hotelu Rossija budeme tentokrát spát 3 noci a to v pokoji číslo 831. Naproti našim oknům se staví mohutný až megalomanský soubor obřích patnáctipodlažních objektů a protože jsou bílé noci, stavební ruch neutichá dlouho do noci. Je vedro, ale okno nakonec zavíráme kvůli tomu hluku. Já mám ještě puštěnou televizi až do 01:00. Dívám se na fotbal, píšu poznámky a větrám horký vzduch. Zítra ráno snídáme od 7:15 a odjíždíme v 8:00 hod. na prohlídku Petrohradu.



Autor - Libuše a Jiří Peštukovi

Zveřejněno - 17.12.2006 14:30

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň