Foto & video technika na cestách

Vzhledem k množství techniky, kterou s sebou vláčíme, musíme někdy uzpůsobit program a vzdát se některých dobrodružství (např. cestu na korbě džípu v Kambodži jsme si raději odpustili a připlatili si za místa v kabině, tohle by skutečně naše objektivy nemusely přežít). S ohledem na techniku vybíráme také někdy lepší pokoj (lépe zabezpečený a s el. zásuvkou), někdy jinou dopravu než příliš vratkou vodní (vykoupat se s tím vším taky nechceme).

Kinofilmová zrcadlovka

Naši techniku máme otestovanou již v dost zátěžových podmínkách. Zrcadlovka EOS300 od Canonu vydržela už fakt hodně. Rozhodně se vyplatí Bateria Pack (na jednu sadu baterek jsme vyfotili neuvěřitelných 80 filmů a to v dost extrémním vlhko-vedru). Díky Bateria Packu máte při focení také lepší stabilitu.

Je dobré si pořídit UV filtry, už jen proto, že chrání sklo objektivu. Používáme také polarizační filtry, a nyní už i několik přechodových Cokina filtrů. Co se týče techniky, pokud míříte do jihovýchodní Asie, nakoupíte příslušenství skvěle tam (máme odtud např. za poloviční ceny polarizační filtry a konvertor).

Kamera

Nežádoucí pozornost blýskavé stříbrné kamery snižujeme oblepením černou izolepou (kamera vypadá hůř, neláká tak zloděje a dá se to v pohodě sundat). Kameru to navíc chrání před poškozením, nevýhodou je přehřívání na slunci (takže lepší je bílá páska – otestovali jsme před rokem). Vystavení intenzivnímu slunci snižuje výdrž baterie.

Kamera nám vypověděla poslušnost jen jednou – kvůli vysoké vlhkosti v džungli a trvalo pár hodin než zase "vyschla". S nabíjením jsme prozatím problémy neměli nikde, zásuvka se vždy našla, většinou je ale potřeba adapter (trochu horší je to jen tam kde elektřina stabilně nejde, např. v Laosu jen několik hodin večer na generátor). Pokud neplánujete delší pobyt v horách, tak dobíjet se průběžně skoro všude dá (nám stačilo zhruba každý druhý den).

Kameru s úspěchem používáme v zemích třetího světa také jako seznamovací prostředek při komunikační bariéře (třeba zrovna v Laosu). Poutá zvědavost dětí i dospělých a pozvání ke sledování displeje bylo často počátkem zajímavého setkání (jiný tip: jedna Švýcarka používala k navazování kontaktu s dětmi fotky z Polaroidu).

Podobně můžete využít také například dalekohled, který není od věci s sebou vozit.

Stativ

Každou naši cestu prozatím odnesl jeden stativ od Hamy. Teď už s sebou vozíme “betelný“ Manfrotto stativ, kterýžto už je ale relativně dost těžký, ale stabilita skvělá. Hlavně pro focení používáme jako alternativu monopod , který má tu výhodu, že je lehčí a rychleji použitelný (a v případě potřeby s ním můžete i vzít někoho po hlavě).

Se zákazem nebo vysokými poplatky za použití stativu jsme se setkali zatím pouze na některých památkách v Mexiku, Turecku a na náměstích a nábřežích v Londýně. Se stativem nás už většinou odmítají považovat za amatéry a chtějí buď povolení nebo platit a platit a platit. Ve východotureckém Vanu naše natáčení zase upoutalo pozornost tajné policie, což je náš první zážitek tohoto druhu, nicméně dopadlo to v pohodě.

Připomínám, že při fotografování je slušné (někdy také z bezpečnostního hlediska nutné) požádat o svolení, někdy musíte dát bakšiš. V mnoha zemích není dovoleno fotografovat nebo natáčet vojenské, státní či jiné strategické objekty (v lepším případě přijdete jen o film). Ve vesnických oblastech určitých zemí (např. ve Střední Americe) se můžete při focení, zejména dětí, setkat s nepřátelským až velmi agresivním postojem vesničanů.

Ochrana techniky v extrémních podmínkách

Máme prozatím zkušenost především s extrémy vlhka a tepla. Je pravda, že v tropech může technika dostat pořádně zabrat, ale přesto není nutné mít panickou hrůzu si tam s sebou svého miláčka vzít (samozřejmě záleží na předpokládaných aktivitách, pro objevování neprobádané džungle a brodění po pás v bahně, nemusí být nejmodernější elektronické vybavení to pravé ořechové).

Techniku je potřeba chránit zejména před pískem (pláže, poušť), jedním z nejagresivnějších prostředí je vlhký slaný vzduch u moře. V kombinaci s nafoukaným pískem se může tato směs začít "zažírat" do kovu. Nejlepší je nevystavovat techniku takovému prostředí na delší dobu a vždy ji po použití schovat do bezpečí brašny nebo batohu.

Větším problémem než vysoká vlhkost je spíš přehřívání kamery od slunce (navíc to vybíjí hodně baterku), doporučujeme přístroj něčím světlým zakrýt, zvláště jeli tmavý. Bílý šátek "na bábušku" na kameře vypadá sice divně, ale pomůže, stejně jako třeba bílá gáza. Pokud na kameru dost dlouho paří slunko, uvnitř vzniknou dost vysoké teploty a může dojít k deformacím materiálu - takže často běhat do stínu a něčím zakrývat.

V případě opravdu vysoké vlhkosti kameru vypne automatická ochrana (stalo se nám v džungli) a bylo třeba ji nechat vyschnout. Nejlepší je nosit ji v něčem vzdušném, prodyšném, používáme ušitý obal z látky. Před 90% vlhkostí kameru stejně nijak moc ochránit nelze, v podstatě největším přímým zdrojem "mokra" je člověk (tedy pot), či-li z toho vyplývá ochrana kamery oproti sobě samému (oblečení i batohy se často dají ždímat a přes obrovské vedro to v takovém prostředí neuschne).

Něco jiného je samozřejmě ochrana v případě deště. Někde jsem četla radu, že je dobré na noc zavřít kameru do igelitového pytlíku s několika balíčky vysušeného silikagelu, který by si člověk měl s sebou vzít zavařený odděleně v několika igelitových sáčcích. Osobně tohle ale zatím vyzkoušené nemáme. U fotoaparátu se problém s vlhkostí nezaznamenali, přesto platí stejná pravidla ochrany před mokrem. Praktické mohou být plastové pytle různé velikosti, využití najdou jak při tropickém slejváku tak třeba při přepravě v malých (tj. vratkých) člunech.

Kritické jsou pro elektroniku také přechody z klimatizovaných místností. Po opuštění klimatizace dejte technice vždy alespoň půl hodiny na vzpamatování než ji použijete.

Nebezpečný je pro techniku také písek. V pouštích je potřeba být stále ve střehu a v některých případech dražší techniku vůbec nevytahovat. Na takové kritické záběry se vyplatí mít s sebou nějaký malý levný digiťáček. Ten náš málem nerozchodil momentky z průjezdu pouštní silnicí.

Důležitá je dobrá brašna, měla by být odolná proti vlhkosti a proti nárazům. Věnujte se pořádně čistění techniky (s sebou štětečky apod.), pečlivě vyčistit a vysušit.

Kamera zatím všechny naše kousky s extrémním počasím tohoto typu vydržela bez větších problémů (jen jednou se vzbouřila kvůli vlhkosti). Klasické zrcadlovce nevadila ani ta vlhkost.

Filmy a kazety

Filmy je dobré pochopitelně uchovávat při co nejnižší teplotě, což používáme při skladování doma, ale při cestách se to většinou nedá moc realizovat. Prozatím jsme s filmy problém neměli, a to i když jsme celou zásobu sebou tahali v dost šílených vedrech. Filmy a také miniDVD kazety na cestách uchováváme většinou v plastových krabičkách (z domácích potřeb) potažených černou izolepou. Samozřejmě je důležité zabránit jejich vystavení přímému slunci. Pokud se vám zadaří využít chladnější možnosti úschovy, nezapomeňte nechat film vytemperovat, totéž platí i o chladné klimatizaci. Filmy je nutno chránit také po exponování, opět možno využít rady úschovy v pytlíku se silikagelem a samozřejmě nevystavovat slunci. Jistou možností je nechat filmy vyvolat přímo v nějaké laboratoři na místě a cestou domů opatrovat již jen negativy.

Největším rizikem pro filmy jsou rentgenové kontroly na letištích (ale můžete na ně narazit i jinde). Většinou tam visí cedule do jaké citlivosti je to bezpečně, ale je otázka jak moc tomu věřit. Zvlášť staré rentgeny, které dosluhují v zemích třetího světa, si v tomto nezasluhují přespříliš důvěry. Techniku a filmy nosíme u sebe a bereme je vždy do kabiny letadla. Prozatím nikde nebyl problém s tím, vzít filmy a dá je mimo rentgen. Celou brašnu pronést mimo rentgen vám ale všude nepovolí. Někde stačilo, že brašny prohlédla ostraha, jinde ale musely “na pás“, takže jsme vždy připraveni na to vyndat rychle jenom filmy, nebo alespoň ty nejcitlivější (k těmto rychlým operacím jsou právě dobré již zmíněné praktické krabičky).

Z filmů nejvíc používáme Fuji. V Asii bylo možné bez problému koupit filmy různých citlivostí (400 i 800), všechny filmy většinou za jednotnou cenu 3$, kvalita bez problémů. Trochu raději pozor jen na rentgeny na letištích nebo některých hranicích.

Ochrana techniky proti krádeži

Všude na světě bude nutné chránit techniku nejen proti počasí, ale také proti nenechavcům. Nejen v zemích třetího světa, ale i na západě je lepší se s ničím moc nepředvádět, může se najít leckdo, kdo se vás o něj pokusí obrat. Většina opatření, která zachováváme je popsána v kapitole Bezpečnost.

V podstatě se vždycky snažíme, aby vybavení vypadalo nic moc, tj. čím hůř – tím líp. Pomáhá tomu již zmiňované ochranné oblepení lepící páskou (to vypadá i na „sebehezčí“ kameře děsně), prostě ať se to co nejmíň blýská a nejsou vidět nápisy a označení. U fotobrašny je taky lepší, když nevypadá na to, čím ve skutečnosti je (což eventuelně znamená nosit brašnu v nenápadném "ochranném" batohu).

Co se týká aerolinek, berte si vybavení vždy s sebou na palubu letadla. To co se děje se zavazadly při nakládání by technice rozhodně neprospělo a je tady možnost ztráty zavadla či jeho doručení až po pár týdnech.

Booking.com