Pá 3/2/2006 večer
Den v horečce utekl dle očekávání docela rychle. Po stropě lezou fosforové ješterky a cvakají ocásky jako když mnete gumový balónek. U řeky se ráno probudil nějaký zvláštní pták, který trylkuje nejdřív pomalu a pak zrychluje až do manického staccata. Pak je tu ještě jiný, který se po několika „uááá“ dramaticky odmlčí a dodá „uííí?“ ve zvýšeném tázacím...
Po 30/1/2006
Kep. Kdysi ospalá rybářská vesnice, pak přímořské letovisko a teď, po občanské válce, ospalá rybářská vesnice s ruinami krásných francouzských koloniálních vil. V nich, často ozobaných dírami po kulkách, squatují místní, vzduchem létají hejna vážek a u pobřeží prodávají rybáři své úlovky. To se vezmou dvě dřívka, mezi ně se nacpe sépie, chobotnička, ryba nebo jakákoliv jejich variace,...
So 28/1/2006
Tak navzdory včerejším precizně přeloženým informacím od ověřeného zaměstnance nádraží vlak do Kampotu dnes ráno skutečně nejel. Místo toho vypravili jednu starožitnou soupravu do Battambangu, což je ovšem tak trochu na druhou stranu. Nakonec to ale bylo dobře, protože jak se den vyvinul, dostalo se nám přesně toho, co jsme potřebovali nejvíc.
Z nádraží jsme se nechali odvézt na seřadiště...
Čt 26/1/2006
Další den v Phnom Penhu. Zašli jsme se podívat do muzea v Tuol Slengu, bývalé škole, kterou používali Rudí Khmérové jako detenční centrum a z jehož cca 18000 obyvatel se vrátilo domů sedm lidí. Je to opravdu zlé místo a je zajímavé, že když se to vykonavatelům umožní, podobné instituce se vždycky zvrhnou do hrozných krutostí bez ohledu na dobu nebo kulturu. Na ulici venku se motají znetvoření a...
Po 23/1/2006
Po noci vydatného spánku se předchozí dva dny zdají jako sen. Chvíli to trvá než člověk poránu uvěří, že je opravdu v Kambodži. Pokud byly moje první dojmy z Angkoru trochu cynické, dnes se to všechno napravilo. Půjčili jsme si v hostelu dva oprýskané bicykly a vyrazili na vlastní pěst. Bylo to nejlepší co jsme mohli udělat, jelikož jsme rázem byli nezávislí a o něco blíž domorodcům než Japonci...
Čt 19/1/2006
Mám pocit, že poslední týden nějak hrozně rychle prosvištěl. Zbývá sbalit, koupit nějaké to jídlo a vrátit DVD Ani di Franco. Tak už tedy zítra.
Čt 19/1/2006 19:21
Právě jsem do své obrovské krosny naházel ponožky, plavky, asi tři trička a foťák. Teď sedíme vedle sebe na podlaze pokoje a podezřívavě po sobě koukáme. Je možný že je toho tak málo?
Batoh svým zhrouceným postojem odpovídá...
Před dvěma týdny jste si naposledy mohli přečíst zážitky Marka Svobody (http://maraspace.net/) z putování po (Chile a Bolívii). Od příštího pondělí začíná vycházet jeho druhý seriál, který vás pro změnu zavede do Thajska a Kambodže.
