drive cenzurovane pasaze:
Stalo se také pár věcí, o nichž jsem zde nechtěl dříve informovat, aby se o mě doma nebáli. Teď už sedím v hotelu na jednom místě a za chvíli odlétám domů, tak to snad nevadí.
8/7/2003 – La Paz, Bolivia
Vylezl jsem na vyhlídkový kopec a cestou dolu jsem potkal obtloustlého mladého Ekvádorce, který tu také coby student cestuje. Dole na silnici se nám legitimoval policista v...
San Pedro de Atacama – Calama – Santiago de Chile – Caldera
26/7/2003
Jelikož mě včera v pozdních večerních hodinách popadla touha po volnosti, probudil jsem se dnes ráno na poušti za městem a zdáli na mě shlížel šestitisícový vulkán Licancabur. Podobně jako nedávno v Tupize, obloha hrozila bouřkovými mraky (což je komické, protože tu naposledy pršelo v třetihorách) a prudký teplý vítr proháněl...
Uyuni – San Pedro de Atacama
22/7/2003
Tak přece ještě.
Protože všechny vlaky a autobusy do Uyuni odjíždějí večer a z krajiny tak mnoho nevidíte, nacpal jsem se za úplatu do jeepu mezi domorodce. Ve voze Toyota LandCruiser nas bylo i s řidičem jedenáct a půl, ale scenérie byly takové, že – jak by řekl Jiří Z. – všuechny uostatní knedlíky můžou jít do puedele, jmenovitě třeba Monument Valley....
Potosí – Tupiza
19/7/2003
V kopci nad Potosí objevili Španělé kdysi dávno stříbro a rozhodli se ho vlastnit. Město se tak stalo na dlouhou dobu nejbohatším místem Jižní Ameriky a pupkem španělského koloniálního světa. Potom všechno stříbro vytěžili a s luxusem byl konec. Zbyl jim tu ale ještě zinek, takže Cerro Rico, jak se kopec jmenuje, je stále plný dolů a horníků (200 a 6000, abych byl...
La Paz
17/7/2003
Potřetí a asi naposledy v La Pazu. Včera jsem se vzbudil v Rurre (kde se po pár chladnějších dnech vzpamatovala pravá tropická výheň), v jedenáct dopoledne jsem nasedl na autobus a coby dup jsem se dnes v pět ráno ocitl v hlavním městě. Mimoděk jsem tak projel „nejnebezpečnejší cestu“ znovu, a to ve velkém autobusu a v noci, od čehož všechny průvodce zrazují. Mezi cestovateli...
Rurrenabaque – Rurre
9/7/2003
V osm ráno nás, deset gringos, naložila dodávka a vyvezla do průsmyku nad La Pazem. Tam každý vyfasoval kolo, helmu a rukavice a jelo se. První část byla asfaltová silnice a také jedno stoupání, na němž jsem v těch 4000 metrech málem vypustil duši. Pak nahle asfalt skončil a šlo do tuhého. Místy neuvěřitelně uzounká rozsekaná prašná cesta, po levé ruce většinou hrozivá...
Putre – La Paz – Copacabana – jezero Titicaca
6/7/2003
Protože tu slunce zapadá brzy a jediná věc, co lze často poté dělat, je jít do nějakého gringo baru, což se mi nechce, chodím spát tak v osm. Díky tomu jsem se ráno probudil kolem šesté a rozhodl se dojít těch pět kilometrů z Putre na zastávku autobusu pěšky. Je to do kopce a tady je ta výška už cítit, zvlášť s pětadvacetilkilovým...
Arica – národní park Lauca – jezero Chungara – Putre
3/7/2003
Včera odpoledne jsem tedy vyrazil do města Arica, kde bychom měli být snad dnes večer. Je zvláštní, že mraky tu jsou téměř výhradně jaksi rozmázlé, jako bývají ty opradu vysoko. Když jsme vyjížděli, zapadalo zrovna slunce, což činilo celou tu scénu opravdu impozantní. Kupodivu bylo asi půl šesté. Elian tvrdí, že před nějakou...
