Translate


Widget by seo.uk.net

Americká poušť I. – část 7. CANYONLANDS NATIONAL PARK

Americká poušť I. - Cestopisy o USA - DENÍKY Z CEST - USA
n_denik_americka-oust-I-07_94783750
Říjen 23, 2006

Ráno jsem zasedl k psaní této reportáže. Po malých peripetiích se ztracením poukázek na snídani a jednoho z klíčů od pokoje … fakt nevím, kam jsem je dal … jsme vyrazili do městečka Monticelo. Tady jsme napojili Chevyho (dnes jej čeká opravdový off-road) a také Garmina, ke kterému nám půjčili kabel pro přenos dat.

Takto připraveni jsme dorazili do Canyonlands National Park. Hned u vjezdu se Petr zeptal vrátného, zda s tímto autem můžeme na „Elephant Hill Road“ – to je ta offroadová trať. Vrátný se podíval na to, čím jsme přijeli, a řekl, že by to s tímto autem nejspíše nezkoušel. To nám z bojovné nálady dost ubralo. No nic, jedeme dál – máme přece čtyřkolku. Když jsme dorazili na místo, kde offroadová trať začínala, zrovna se do kopce trápil Jeep Wrangler. Z pohledu na to, jak se s kopcem pere šel docela respekt. Rozhodli jsme se tedy, že to nejdříve obhlédneme a poptáme se na názor těch, kdo již nahoru vyjeli. Pravda, naše dohadování: tudy to půjde, tady doleva, tady po hraně, tady no, nevím, nevím – vypadalo fundovaně. Jen to auto moc ne, ve srovnání s těmi, co již stála na kopci. I zeptali jsme se řidičů:

„Promiňte, dá se to vyjet Chevy Blazerem?“

Smích … A jaký typ máte a motor?

„Nevíme, je z půjčovny“ … další, výrazně mohutnější smích … Pochopili jsme ne. Pravdou je, že to Petra dost mrzelo. A když jsme poté šli pěšky tou cestou, kterou jsme původně chtěli jet autem, ukázalo se, že rozhodnutí nechat auto na parkovišti bylo velmi, velmi rozumné.

Prošli jsme v tom parku okruh kolem 18 km. Scenérie, které nabízel nebyly tak vyhraněné, jako třeba v Capitol Reef, zato velice malebné. Chvílemi, opravdu jen chvílemi, připomínal Český ráj. I nějaké turisty jsme potkali a také stany těch, co budou v parku nocovat. Shodli jsme se na tom, že to někdy určitě vyzkoušíme. Otrnulo mi. Ještěrek, kterých je tady na každém kroku několik, se nebojím a hada jsem viděl jen jednoho malého a ten se nás pěkně polekal. Co může být večer protivné jsou docela velcí komáři. Měli jsme možnost se s nimi osobně seznámit při fotografování západu slunce.

Americká poušť

Teď míříme do hotelu. Zítra nás čeká posledních cca 18 km v tomto parku a Delicate Arch jako bonbónek na závěr.

Těšíme se na večeři a až příliš často začínáme mluvit o tom, co nás v pondělí čeká v práci.

Večeře se nakonec odehrála u benzínové pumpy, kde jsme fungovali v roli „dojížďáků“. Dojedli jsme něco, co by se u nás prodávalo pod názvem „mexický guláš“, dva zbylé párky v ohřívačí a 3 bagety, které jsme si ohřáli v MW. Kečupu a majonézy k tomu bylo zdarma, co jsme unesli a také slané keksíky, takové, jaké pojídal Tom Hanks ve filmu Terminál … ty také byly zdarma.

Náš pokus o přespání v Days Inn nevyšel – měli plno. Ptal jsem se, jestli se tedy mohu alespoň připojit k internetu, který inzerují. Řekla mi, že bohužel, je jen po drátech na pokoji. Pak se rozhlédla kolem a spiklenecky mi řekla: „Když půjdete naproti k Internet Café, má sice zavřeno ale na parkovišlti se k bezdrátovému internetu v pohodě připojíte“. Měla pravdu – frčelo to dokonale – jen jsem se opět nemohl připojit k VPN (vím já proč?) a tak jsem jen přes web prohlédl, je-li v kanceláři něco důležitého. Ale jen chvilku, protože Petr upozorňoval na skutečnost, že zítra půjdeme 18 km a pak přes noc přejíždíme bez spaní do Las Vegas. Je třeba jít spát.

Hotel, u jednoho Inda, jsme v pohodě našli. Stál 40 USD … z těch částek jsem vždy tak trochu „Matěj“. V Las Vegas v luxusu s vířivkou jsem bydlel za 38 se snídaní … pak spíme v „kůlně“ za 50,- nebo v normálním hotelu srovnatelném s tím z Las Vegas za 73,-. To mi asi holt zůstane utajené.

Ráno razíme na snídani do onoho internet café. Připojuji počítač – Petr si zalistuje Seznamem a já si pak připravuji k odeslání reportáž. Musím přes web, protože připojení na VPN nefunguje (to je ještě větší záhada, než ceny ubytování – na letišti se podívám v pohodě na soubory umístěné na serveru, někde vidím připojení a nepřipojím se (Days Inn), jinde se se připojím a nemohu na VPN … a pokaždé za to prý může můj počítač – chudák – doopravdy budu vděčný tomu, kdo mne tímto úskalím provede … Když jsem skoro hotov, každou adresu a každou fotografii nejdříve posílám vzduchem do Prahy … nahlásí Explorer chybu a mohu začít znovu. Petr evidentně roste u stolu … zkouším to znovu a opět to hlásí chyby. Nevím, jestli to někomu projde ale rozumná úvaha říká, že je již pátek, 5 odpoledne a nikdo stejně u počítače nebude … vzdávám to.

Ten den mám navíc velmi dietní snídani. Při objednávání snídaňového menu jsem si nevšiMl, že podstatnou součástí mé omelety zabalené v tortile (taky kombinace :) jsou houby. Když si (bez zjevné naděje na úspěch) zkouším postěžovat servírce, dostane se mi úsměvu a odpovědi „Oh, I´m so sorry …“ a to je vše.

Americká poušť

Vracíme se do Canyonlands. Počasí je nic moc. Ocelově šedá obloha, sluníčko ukryté pod mraky – difůzní světlo, které je skvělé na reportáž a detail, ale nic moc na krajinu. Petr je – slušně řečeno – rozladěn. U vjezdu do parku to zkouší s předpovědí … je potvrzená. Říkám si, že jsem ten film včera nemusel kupovat.

Dnes se jdeme podívat na soutok řeky Colorado a Green River. Tedy červené a zelené řeky. Obrázky slibují zajímavou podívanou. Cestou opět potkáváme cestu pro čtyřkolky, která nám včera zústala nepřístupná. Čekám na Petra u „kadibudky“ – pěkně odvětrané a prostorné, když přijíždí starý, ale úžasně udržovaný Jeep (ještě na listových pérech) a v něm pán a paní (jeho odhaduji na vojáka, co bojoval ve 2.světové). Zastaví vedle mne, pozdraví a prohlásí …“ jsou lidé, co to musí jít pěšky!“ Nemyslí to zle, chce pochválit svůj vůz a řidičské umění. Udělám to a dodám, že naše plány překazil náš Chevy z půjčovny. Dostalo se mi odpovědi smíchu (již třetího) „… Chevrolet Blazer … cha, cha, cha …“ a jeho Jeep zaburácel a odjel dál po 4WD road. Zařekl jsem se, že si jej příště půjčím a stezku zdolám. (Podle výrazu Petra bych řekl, že si myslel totéž, když jsem mu tuto příhodu vyprávěl).

Americká poušť

Onen soutok nebyl tak barevně prokleslený, jak sliboval prospekt ale i tak to byl impozantní pohled. Když si představíte 600 m vysoké skály, do kterých se obě řeky vryly, nemůže vás to nechat chladné. Když se pak na vodě objevily takové malé čárečky – kajaky – uvědomil jsem si velikost toho, co vidím.

Potkali jsme zde starší pár – byli z Německa. Říkali, že sem jezdí již jedenáctý rok. Že jsou tady místa, která viděli mnohokrát a stále jim mají co říci. Když odešli, Petr se přiznal, že se jich chtěl zeptat proč, proč sem jezdí již po jedenácté … zasnil se a na otázku proč jej to zajímá mi řekl:

„Protože bych rád poznal odpověď na svou otázku, co mě to sem tak táhne. Proč sem stále musím jezdit!“

Najednou jsem si uvědomil, že i já jsem chycen do nevidiltelné smyčky magnetismu těchto míst.

Americká poušť

Obsah cestopisu Americká poušť I.

Nezapomeňte se podívat i na pokračování této cesty v cestopisu Americká poušť II.

Autor: Petr Vyhnálek
Zveřejněno: 23.10.2006

DALŠÍ ČLÁNKY:

  • Americká poušť I. – část 4. OFF ROADAmerická poušť I. – část 4. OFF ROAD Ráno jako ze žurnálu. Ukecal jsem Petra na internet - tedy kousek zpět k Bryce Canyonu. Byl tam zdarma ve foyer hotelu. Skvělá snídaně bufetového typu za 19 USD pro oba doplnila příjemné ráno. Trochu jej zkazila informace od pumpařky, která Petrovi při jeho studování mapy naší dnešní cesty tvrdil...
  • Americká poušť I. – část 6. ZA POLOVINOU CESTYAmerická poušť I. – část 6. ZA POLOVINOU CESTY Ráno se mi pokoušel poradit manažer hotelu. Otevřel svůj počítač s W98 a snažil se mne přesvědčit, že mám změnit nastavení ve vlastnostech OUTLOOKu tak, abych je měl stejné, jako je má on. Nedal jsem se… raději. Na kabel s Garminem poradil místní obchůdek… zavřeno s informací, budete-li něco potř...
  • Americká poušť I. – část 3. CESTA POKRAČUJEAmerická poušť I. – část 3. CESTA POKRAČUJE Tak jsem tady s další nepravidelnou reportáží. Ono se to hezky řekne, každý večer sedni a napiš … ale když se celý den plahočíte, zastavujete se a hledáte to správné místo na fotografování, sedáte si, leháte a zase poposkakujete o kousek vedle, aby ten záběr byl doopravdy to "ono" - dá to zabrat....
  • Americká poušť I. – část 8. A JSME NA KONCIAmerická poušť I. – část 8. A JSME NA KONCI Najednou jsem si uvědomil, že i já jsem chycen do neviditelné smyčky magnetismu těchto míst. Uvědomil jsem si, že stojím, bezmezně fascinován tváří v tvář tomu, co dokázala příroda vytvořit, co stále tvoří a čeho jsem jen drobnou nicotnou součástí. Kolem vás je nekonečno zasazené do tohoto okamži...
  • Americká poušť I. – část 5. OFF ROADAmerická poušť I. – část 5. OFF ROAD Ráno jsme vyrazili na snídani do téže restaurace a s internetem stejný problém. Snídaně drahá a nedobrá (koláč se šunkou). Zkusil jsem připojit noťas přímo do síťové zásuvky. Paní se mohla zjančit. Tak jsem to vytrhl, smutně dokousal koláč a těšil se, jak si na pumpě dáme jogurt. Nedali - prostě ...
  • Americká poušť I. – část 2. HOOVER DAMAmerická poušť I. – část 2. HOOVER DAM Tak jsem tady s druhým pokračováním... V motelu mi zařídili pokoj s WIFI (dokonce bez příplatku), až na to, že nefungovalo. Chvíli mi tvrdili, že mám špatný počítač... Pak ale svolali poradu a po dlouhém dohadování se na recepci se jeden zvedl, vzal prodlužovačku a vydal se směrem k našemu pokoji...