Translate


Widget by seo.uk.net

Americká poušť I. – část 5. OFF ROAD

Americká poušť I. - Cestopisy o USA - DENÍKY Z CEST - USA
n_denik_americka-oust-I-05_138801248
Říjen 10, 2006

Ráno jsme vyrazili na snídani do téže restaurace a s internetem stejný problém. Snídaně drahá a nedobrá (koláč se šunkou). Zkusil jsem připojit noťas přímo do síťové zásuvky. Paní se mohla zjančit. Tak jsem to vytrhl, smutně dokousal koláč a těšil se, jak si na pumpě dáme jogurt. Nedali – prostě nevedou. Tak si to tady vesele užijte …

Pokračovali jsme na vodopád Lower Calf Creek Falls. Opět úplně jiná krajina a samotný vodopád jako v pohádce. Bál jsem se, že nebude možné zachytit atmosféru toho kotle, kam padala voda a obávám se, že oprávněně. Chtělo by to rybí oko. K malému incidentu došlo jen při fotografování, kdy se Petr připletl do obrazu profesionálnímu fotografovi a nějak si to vysvětlovali. Naštěstí slovně.

Americká poušť

Cca 5 km procházka utekla jako voda a my jsme se vydali hledat Devils Garden. Podle průvodce to mělo být něco „amazing“ . Podle fotografie, kterou jsme viděli v jedné restauraci – minimálně hodně zajímavé. Takové hlavy z Velikonočního ostrova, které udělala příroda.

Devil's GardenDevil’s Garden

Pravda, těm, kdo absolvovali Bryce Canyon připadalo to, co bylo vidět z parkoviště, jako kategorie „NIC MOC“. Vžil se výraz – to vezmu na digitál, čímž byla dána kategorie obrázku. To nej nej nej dělám na klasiku a ještě si obrázek potvrzuji malým, ale velice dobře pracujícím digitálním Canon-em. Na konci této řady, před pohledem v dál a výrazem pěkné, leč nefotografovatelné (párkrát jsem se nechal unést, fotku přeci jen udělal a stejně to pak nebylo to pravé) je právě výraz „na digitál“ tedy fotografie popisná a spíše vzpomínková. Tak právě tady byl náš závěr – „na digitál“ a něco na klasiku, aby se neřeklo.

Mýlil jsme se. Nevím jak Petr, ale já si to nakonec ohromně užil. Rozešli jsme se a každý si fotil sám, to své. Já si vždy kladu otázku jak je to možné? Jak to vzniklo? Kam zmizela ta „oderodovaná půda“? Kdo ji kam odnesl – ten potůček dole? Byť za miliony let? Nevím. Stojím uprostřed té nádhery a snažím se jí vtěsnat do políčka filmu. Vzpomněl jsem si na „rovnátka“, když jsme jezdili na koních. Já se mu snažil říci, že chci zastavit a fotit, on mi odpověděl, ať se vykašlu na foťák a dívám se, to je prý lepší. Nesouhlasím, není to lepší – je to jen také dobré. Ta fotografie v sobě nese kousek mého já, myšlenky, které se mi v tu chvíli honí hlavou, představy a sny. Jsou tam, v tom obrázku, který je výsekem té celé reality. Je tam navěky zachycen s ambicí, těmito pocity oslovit ty, kdo se na ten obrázek budou jednou dívat.

Devil's GardenDevil’s Garden

Procházel jsem mezi těmi sochami a uvědomoval si, svou pomíjivost na rozdíl od jejich věčnosti. Zažíval jsem znovu ten pocit nekonečna, radosti krásy a marnosti některých věcí, které děláme. Jak často se mi tyto myšlenky honí hlavou právě tady, uprostřed těch nepopsatelných krás. Ještě před týdnem byla pro mne Amerika o servisu, službách, technologiích, organizaci a městech. Tady dostala jiný rozměr. Musím přiznat, mnohem a mnohem silnější.

Devil's GardenDevil’s Garden

Z „ďábelské zahrady“ jsme se vydali směrem na Bullfrog Road. Cestou se opět potvrdila Petrova bojovnost a vznikající vztah ke krabičce Garmin (navigaci). Podle internetového průvodce jsme měli, notný kus nad Lower Calf Creek Falls, najít neznačený High Calf Creek Falls. Naši práci s navigací nyní komplikuje skutečnost, že jsem pravděpodobně v jednom z hotelů zapomněl kabel, který propojuje vlastní zařízení s počítačem, aby bylo možné aktualizovat mapy. (Taky byste to mohli udělat na „modrý zub“ !!!). Pracujeme tedy s mapou v počítači, kam zadáváme aktuální souřadnice z Garmina. I našli jsme vodopád, nastavili kurz a vydali se za ním. V cestě stál sráz, klesající atmosférický tlak (blížící se bouřka) a rostoucí zima. Shodli jsme se, že se bez této zkušenosti docela dobře obejdeme a nechali se navádět zpět k autu. Dlužno podotknout, že to funguje skvěle. Zvlášť trefné hlášky Garmina typu (při kalibraci kompasu, kterou děláte tak, že jím na povel otáčíte kolem své osy) „Drž vodorovně“ „Příliš pomalu “ – „Příliš rychle“ – „Otáčíš správně“ jsou k pobavení. Tak po cestě, kdy vás navádí, používá tu první – „Drž vodorovně“. Začal jsem se trochu obávat, co nám ještě bude chtít – jako třeba „umyjte si auto, je špinavé a nevidím přes okýnka na družice“, nebo „Neseďte a nekecejte – ještě to je 5 kilometrů …“ Naštěstí nic jiného nám „zatím“ nechtěla.

Přišli jsem tedy šťastně do auta a už to vypadalo, že pojedeme. Petr se ovšem nedal – popojeli jsme (hned jsem zaregistroval, že jiným směrem, než byla původní dohoda) a Petr stále brumlal pod vousy (vousy doopravdy má) „tady přece musí být cesta …“ Pak zavelel – počkej tady a piš“ (myslel, abych psal to, co právě čtete) – „já se tam jdu ještě jednou podívat“. Vrátil se s pusou od ucha k uchu … „našel jsem cestu, přesně podle tohohle průvodce.“ Hlavou mi proběhla vzpomínka na film „Příběhy opravdového šílenství“. Hned jsem ji ale zapudil, kdo ví, čím jsem tak trochu šílený já … ale vy to určitě víte …

Pokračovali jsme Bullfrog Road směrem k dalším krásám a cestou udělali odbočku do … Uzounký canyon, na jehož dně, v sousedství vysokých skal vede potůček a naše cesta. Tu a tam ji kříží, všude tady se pasoucí, stáda i stádečka krav. Naše hledání stříbrného vodopádu jsme vzdali a pokračovali měsíční krajinou s dlouhými stíny od zapadajícího slunce směrem ke Capitol Reef. Toho dne jsem viděl jen malou „ochutnávku“ – dříve, než výhled úplně ukryla tma. Tušil jsem, že stále není všem krásám konec.

Dojeli jsme do osady (na místní poměry městečka) Torrey. Na mapě v hotelu jsem zjistil, že v něm žije 12 rodin, mají 3 kostely, 2 restaurace, 2 benzínky a 3 hotely. Plus nějaký „magazín“. Široko daleko nic. Nechápu, kam ti lidé jezdí nakupovat! Naše mobilní telefony stále hlásí jen tísňové volání, protože operátor US590 není kamarád ani s T-Mobile (Petr) ani Eurotelem, co mám já.

To poslední, co bylo otevřené byl Fast Food Subway. Vyjedli jsme zbytky. Chutnalo nám oběma! Hned vedle byl hotel DAYS INN. První dojem trošku pokazil natvrdlý front officer, který nedokázal pochopit, že tam chceme jen přespat. Měli WIFI internet. Těšil jsme se, jak se připojím, pošlu maily, hlavně tento. Marně. Síť byla stále disconected a nikdo nedokázal říci proč. Zase jsem si vzpomněl na městečko Escalante a tu podivnou zkušenost s připojením v té restauraci. Sakra – do teď to fungovalo.

Obsah cestopisu Americká poušť I.

Nezapomeňte se podívat i na pokračování této cesty v cestopisu Americká poušť II.

Autor: Petr Vyhnálek
Zveřejněno: 10.10.2006

DALŠÍ ČLÁNKY:

  • Americká poušť I. – část 1. LAS VEGASAmerická poušť I. – část 1. LAS VEGAS Hlásím se s první reportáží z Las Vegas. Těším se na den, kdy před cestou si uvařím čaj, projdu si mapy a prospekty, poslechnu muziku a klidně se vyspím .... Zkušení cestovatelé říkají, že nic takového nehrozí. I já jsem si před cestou užil stresu a konečně celou cestu v letadle honil resty .....
  • Americká poušť I. – část 8. A JSME NA KONCIAmerická poušť I. – část 8. A JSME NA KONCI Najednou jsem si uvědomil, že i já jsem chycen do neviditelné smyčky magnetismu těchto míst. Uvědomil jsem si, že stojím, bezmezně fascinován tváří v tvář tomu, co dokázala příroda vytvořit, co stále tvoří a čeho jsem jen drobnou nicotnou součástí. Kolem vás je nekonečno zasazené do tohoto okamži...
  • Americká poušť I. – část 6. ZA POLOVINOU CESTYAmerická poušť I. – část 6. ZA POLOVINOU CESTY Ráno se mi pokoušel poradit manažer hotelu. Otevřel svůj počítač s W98 a snažil se mne přesvědčit, že mám změnit nastavení ve vlastnostech OUTLOOKu tak, abych je měl stejné, jako je má on. Nedal jsem se… raději. Na kabel s Garminem poradil místní obchůdek… zavřeno s informací, budete-li něco potř...
  • Americká poušť I. – část 2. HOOVER DAMAmerická poušť I. – část 2. HOOVER DAM Tak jsem tady s druhým pokračováním... V motelu mi zařídili pokoj s WIFI (dokonce bez příplatku), až na to, že nefungovalo. Chvíli mi tvrdili, že mám špatný počítač... Pak ale svolali poradu a po dlouhém dohadování se na recepci se jeden zvedl, vzal prodlužovačku a vydal se směrem k našemu pokoji...
  • Americká poušť I. – část 7. CANYONLANDS NATIONAL PARKAmerická poušť I. – část 7. CANYONLANDS NATIONAL PARK Ráno jsem zasedl k psaní této reportáže. Po malých peripetiích se ztracením poukázek na snídani a jednoho z klíčů od pokoje ... fakt nevím, kam jsem je dal ... jsme vyrazili do městečka Monticelo. Tady jsme napojili Chevyho (dnes jej čeká opravdový off-road) a také Garmina, ke kterému nám půjčili...
  • Americká poušť I. – část 3. CESTA POKRAČUJEAmerická poušť I. – část 3. CESTA POKRAČUJE Tak jsem tady s další nepravidelnou reportáží. Ono se to hezky řekne, každý večer sedni a napiš … ale když se celý den plahočíte, zastavujete se a hledáte to správné místo na fotografování, sedáte si, leháte a zase poposkakujete o kousek vedle, aby ten záběr byl doopravdy to "ono" - dá to zabrat....