Afrika v mém srdci

... další zajímavá místa
n_dalsi_afrika-mem-srdci_99245384
Únor 27, 2010

“Uff, byl to ale dlouhý den. Ráno vstát, napustit do kbelíků vodu než ji zase vypnou, zacvičit si, posnídat a pak pěšky do školy. Jako obvykle, po otevření dveří do třídy se žáčci zvednou a utíkají ke mně, objímají mě ze všech stran, skáčou na mě a každý se chce se mnou přivítat. Všechny pozdravím, pohladím po hlavě a posílám zpátky do lavic, abychom se přivítali přáním „Good morning“ a „How are you today“? Sborem prcci křičí: „Goooood morning teacher“ a „Fine, thank you“.

Pokud chcete vědět více o našem sdružení, navštivte naše web stránky www.bezmamy.cz. Jestli chcete přispět na naše konto, náš bankovní účet u ČSOB má číslo 209981671/0300.

Dnes budeme probírat matematiku, abecedu a pak modelovat z plastelíny, kterou jsem dětem dovezl. Kolem oběda končíme, ale namísto pravidelného cestování do sirotčince mě čeká cesta podstatně delší. Jedeme do Mahanga, zkontrolovat, jak pokračuje stavba školky. Začali před 14 dny, tak jsme zvědaví. Jedeme na terénní motorce, Charles, ředitel školy v Mbeyi, řídí. Horko se stává neúnosné, ještě, že máme ty helmy. Jak jsem předpokládal, stavěli nás opět policisté, silniční kontrola, a opět z nás zkoušejí vydolovat peníze. Opět vzdorujeme a omlouváme se a vysvětlujeme a prosíme. Máme štěstí, už podruhé se podařilo vyváznout bez pokuty, což je pozoruhodný výkon vzhledem ke stavu motorky a k tomu, že jsem běloch.

Afrika v mém srdci

Afrika v mém srdci

Frčíme si to tím parnem a vzduch je místy tak horký, že se nedá dýchat. Hlavně ať se neobjeví další díra v nádrži, jako minule. Štěstí se nás drží a za čas už sjíždíme ze silnice na prašnou hrbolatou cestu, takovou, jakých jsou v Africe miliony. Ach, konečně, jsme tady. Zadnice už o sobě dávala vědět. Parkujeme u domku pana Simwaby, kde už je shromážděno spousta lidí. Ženy začínají zpívat uvítací píseň, všichni se k nám hrnou, třesou rukama a vítají nás. Vyměňujeme si vzájemné pozdravy a fráze ve svahilštině, tak jak je to zvykem. Úsměv mi září na tváři. Rád vesničany zase vidím, ale stejně si pořád nemůžu zvyknout na pozornost z jejich strany. Všude kolem se motají děti. Urousané, bosé, místo oblečení cáry hader, které dávno ztratili svou původní barvu. Část z nich jsou sirotci a všichni bez výjimky žijí v nepředstavitelně nuzných podmínkách. Kvůli nim se tu snažím, kvůli nim to celé děláme. Přepadá mě silný pocit lásky, mám chuť je všechny obejmout.

Afrika v mém srdci

Afrika v mém srdci

Po prostém jídle se jdeme podívat na to dílo. Na to NAŠE dílo. Byl jsme mile překvapen, musím říct. Práce jde od ruky a za dva týdny už je většina stavby hotová. Obcházím budovu, procházím třídy, kabinet, ložnici. Zatím je to jen hrubá stavba, ale i tak jsem nesmírně šťastný, že se to povedlo. Do týdne bude stavba dokončena kompletně, což je náš cíl. Na víc bohužel momentálně nejsou peníze. Já ale vím, že se nám školku podaří dokončit příští rok. Se všemi zainteresovanými odcházíme do milosrdného stínu a probíráme detaily, přípomínky a návrhy. Když už odjíždíme z Mahanga, je skoro tma. Jak jsem rád, že nemusím řídit. Únavou skoro padám. Nebe je tak krásné nad námi, plné hvězd. Nikde v okolí elektřina, jen v dálce září plameny ohňů, jak lidé vypalují kopce, aby udělali místo pro nová pole.“

Afrika v mém srdci

Afrika v mém srdci

Tak takhle probíhal jeden z mnoha dnů, které jsem strávil v Africe. Poprvé jsem na tento překrásný kontinent odjel v roce 2004 jako dobrovolník přes jednu americkou agenturu. Následující rok jsem se vrátil, už na vlastní pěst a s daleko lepší představou, co by se mělo udělat. Oba dva roky jsem působil v Tanzánii, zemi ve východní Africe. Ráno jsem chodil učit do školy pro žáky od 5-9 let, odpoledne jsem jezdil do nedalekého sirotčince na okraji města, kde jsem se věnoval zdejším dětem a párkrát za týden jsme také rozdávali jídlo dětem žijícím na ulici. V roce 2005 jsem navíc začal spolupracovat s lidmi z vesnice Mahango, kde jsme se rozhodli postavit školku pro sirotky, jejichž počet je zde nebezpečně vysoký. Moje sympatie jsou vždy s těmi, co strádají a trpí nejvíc a jsou to právě děti, kdo jsou postiženi chudobou a nemocemi v největší míře. Sami děti-sirotci nemají mnoho možností, jak svou situaci zlepšit, proto se jim my snažíme pomáhat.

Afrika v mém srdci

Afrika v mém srdci

Jak si tedy žije takový dobrovolník v Africe? No ne zrovna pohodlně, podle evropských standardů. Nejdůležitější je přijmout zemi takovou, jaká je, s jejími lidmi, názory, kulturou, zvyky, počasím a vším ostatním. Záchod je turecký (vynikající na posilování stehenních svalů), strava chudá, elektřina jen ve městech, s tekoucí vodou to není o mnoho lepší a koupel probíhá tak, že se poléváte vodou z kbelíku, který vám musí na hygienu vystačit. Lidé jsou zásadně nedochvilní, deště mění cesty v potoky a v období sucha zas máte prach úplně všude. Přesto všechno musím říci, že Afriku miluju a nelituju jediné minuty, kterou jsem tam strávil, i když ne všechny byly zrovna příjemné. Hlavní je se zbavit svého pohodlí, sobeckosti a předsudků. Pak není možné, abyste necítili lásku ke všem těm potřebným, zejména dětem a nesnažili se o jejich lepší budoucnost. Taková práce nesmírně naplňuje a dává obrovské zadostiučinění.

Afrika v mém srdci

Afrika v mém srdci

Za minulé roky se nám s pomocí známých, přátel, rodiny a dobrodinců podařilo udělat mnoho dobrého. Bez nich bych já samotný moc nezmohl a oni jsou páteří mého poslání v Africe. Díky nim se nám podařilo začít s několika ambiciózními projekty (nová školka v Mahangu, kuchyň v sirotčinci atd.), které samozřejmě hodláme dokončit. Letos jsme na podporu našich snah založili Občanské sdružení Bez mámy a snažíme se je propagovat mezi širší veřejností. Chceme tak oslovit více lidí, aby s námi bojovali proti chudobě a nespravedlnosti osudu sirotků. Naše nezisková organizace je maličká, nemá zaměstnance, kancelářské výdaje a já i případní další dobrovolníci si veškeré náklady zásadně hradí sami ze svých zdrojů. Další cesta do Tanzánie mě čeká znovu v lednu příštího roku na víc jak tři měsíce. Čeká mě spousta práce, ale já se, jako obvykle, moc těším. Afrika je prostě moje láska.
Autor: Ondra Horecký
Zveřejněno: 27.2.2010

DALŠÍ ČLÁNKY:

  • Etiopie – ranní alkoholický tač, injera a skarifikaceEtiopie – ranní alkoholický tač, injera a skarifikace Je tma, vítr ve stepi mocně fouká a jeho poryvy přehlušují jen obří cikády. Přes den se teploty vyšplhají k nesnesitelným padesáti stupňům Celsia ve stínu a v noci vám může být zima i v teplém spacáku.  Na druhé straně neprůchodná buš plná ostrých trnů a bodláků rozdírajících kůži, to vše jsou př...
  • Slovinsko – recenze o zemi vína, hor a jeskyníSlovinsko – recenze o zemi vína, hor a jeskyní Slovinsko je ideální zemí pro návštěvníky vyznávající aktivní odpočinek. Je to země s podmanivě krásnou přírodou a má toho mnoho co nabídnout. Přesto však u nás není zatím příliš známá, i když už stále více Čechů si sem nachází cestu. Čekají vás tady hory, průzračné řeky a jezera, hluboké lesy, t...
  • Nová kniha a film od Márů z PřerovaNová kniha a film od Márů z Přerova S potěšením Vám oznamuji, že už máme v ruce novou knihu a dokumentární film o našem putování kolem nejmenšího kontinentu. Byl to náš nejdobrodružnější výlet, kdy jsme karavanem ujeli 24 tisíc kilometrů a byli na všech nejvýznamnějším místech Austrálie a Tasmánie. Zážitků bylo tolik, že kniha je o...
  • Nejkrásnější lokality pro svatební cestuNejkrásnější lokality pro svatební cestu Svou svatební cestu nemusíte trávit v Čechách. Můžete si vybrat z nejrůznějších lokalit po celém světě a rozhodnout se, která vám bude vyhovovat nejvíce. Podívejte se na nejzajímavější místa, na kterých se dá strávit svatební cesta. Líbilo by se vám v některém z nich? Thajsko Thajské království...
  •  Bez mámy znovu v akci ! Bez mámy znovu v akci ! Ondra Horecký z občanského sdružení BEZ MÁMY znovu vyrazil do africké Tanzánie pomáhat sirotkům. Na této cestě ho doprovází jeho přítelkyně a hlavním cílem výpravy je dostavět školu ve vesnici Mahango. V posledním období se neziskovce BEZ MÁMY podařilo získat 131.000 Kč, které budou sloužit k rea...
  • Jihozápadní Etiopie: Dasanečové, Turkanové a TsamajovéJihozápadní Etiopie: Dasanečové, Turkanové a Tsamajové Dasanečové a Turkanové, zní to prazvláštně, ale opravdu existují. Jsou to prastaré kmeny z Etiopie. Poprvé jsem o nich slyšela před pár lety, když jsem přečetla další z cestopisů od Petra Jahody, který podniká „křížové výpravy“ za poznáním etiopských kmenů pravidelně. Do jihozápadní Etiopie lze z...